ZAPOMENUTÉ PŘÍBĚHY ČESKÝCH HOR - 4.DÍL - ZEMĚ KOSTELŮ POD JAVOŘÍMI HORAMI

Náš další příběh je důkladně ukrytý v horách, které v mapách jen tak nenajdete. Tentokrát totiž vyrážíme do Javořích hor nenápadně se krčících v ostrém výběžku česko-polské hranice mezi Krkonošemi a Orlickými horami. Naši předci tu zanechali jedinečnou, dnes bolestně chátrající vzpomínku na svůj um i rozmach kraje. Je čas vyrazit na průzkum.

DEN 1

Krajem projíždíme už za šera. Představit si při tom zmíněné bohatství a rozmach není úplně snadné. Na první pohle to spíš vypadá, že se tu s fasádou periferie žije odjakživa, ale stačí druhý pohled a hned vidíte, že kdysi to tu muselo být úplně jinak. Jak se dnes místním daří tvořit hrubý domácí produkt nás ale nezajímá. Do odlehlého kraje obklíčeného polskou hranicí nás přilákal příběh jedinečné skupiny kostelů vyjímajících se v malých vesničkách mezi kopci tohoto kraje.

Do Meziměstí jsme včera dorazili až za tmy. Ještě než zalehneme, projíždíme nad mapou náš plán. Čeká nás dvoudenní putování krajinou Broumovského výběžku spojující poznání zvláštního příběhu památek s bikerskými zážitky na nádherném hřebenu. Bude to vlastně taková biková pouť zemí kostelů.

Dobré ráno. Na hledání ubytka už včera nebyla nálada, a tak jsme hodili bivak přímo na louce nad vedlejší vesnicí Vižňov.

A dobře jsme udělali. Takové probuzení by nám nenaservírovali ani v Hiltonu.

Stačí pár šlápnutí a už jsme na loukách nad Vernéřovicemi. Krajina na nic nečeká a rovnou na nás vybaluje svoje nejlepší parády. Před námi se řadí úhledně zvlněné kopečky rozčleněné loukami, pastvinami a remízky, v údolí se choulí malé vesničky, kterým vévodí věže výstavních kostelů. Jestli v sobě máte trochu lásky ke krajině, jedno oko nezůstane suché. Před námi je ale ještě kus cesty, takže dost kochání.

Mezi rozkvetlými loukami sjíždíme do Vernéřovic, kde na nás už čeká první kapitola příběhu. Mezi vesnickými domky tu vyčnívá Svatý Michal, omšelý a oprýskaný, přesto stále obdivuhodně důstojný. Kostel je součástí takzvané Broumovské skupiny – 9 jedinečných barokních kostelů rozesetých a trestuhodně chátrajících ve venkovské krajině Broumovského výběžku – ještě donedávna o jejich významu vědělo jen pár zapálených památkářů a historiků.

Wikiinfo: Broumovská skupina je souhrnný název pro devět barokních venkovských kostelů v okolí města Broumova ve východních Čechách. Jedná se o unikátní soubor barokní sakrální architektury. Vzniká v období vlády opata broumovského kláštera Otmara Zincka, který celou výstavbu inicioval. Architekty tohoto ojedinělého souboru byli významní stavitelé českého baroka Kryštof a Kilián Ignác Dienzenhoferové.

Za Vernéřovicemi se opíráme do pedálů, ale sotva se trochu rozjedeme, už stojíme u další zajímavosti. V lese je totiž ukrytý bývalý poutní kostel s křížovou cestou postavený u údajně zázračného pramene. Vchodové dveře jsou dokořán otevřené, takže neodoláváme malé prohlídce. Kostel dnes obývá holandská rodina, která se jej snaží opravit. V podkroví pod opravenou střechou mají byt, do kterého se stoupá příkrými věžními schody. Hlavní chrámová loď je naplněná stavebním materiálem a haraburdím a trpělivě čeká na přeměnu na hudební studio. Trochu smutný pohled, ale kostel má aspoň dobré vyhlídky na další existenci.

Před námi je teď pár vrstevnic do hřebenového sedla a odsud další vyhlídková paráda na loukách k vesničce Zdoňov.

Tady už nás čeká další zastavení na naší pouti. Kostel Nejsvětější trojice, stejně jako předchozí poutní kostel, sice do unikátní Broumovské skupiny nepatří, ale vypadá úplně stejně pustě.

 Tísnivému dojmu nepřidá ani zarůstající hřbitov plný nádherné sochařské práce ani vybrakovaná márnice, ve které se povalují už jen trouchnivějící máry a zbytky mramorových náhrobků s německými jmény.

Silné zážitky tu ale nekončí. Podle mapy vyšlapáváme neznačenou pěšinkou na kopec nad vesnicí,...

 ...kde se mezi vysokými stromy pomalu rozpadá kostel Panny Marie, ze kterého zbyly už jen masivní obvodové zdi. Vcházíme. Nad hlavou se nám kymácí větve a roztříštěné sluneční paprsky dodávají atmosféru, která nás nutí tiše sednout uprostřed chrámové lodi. Silný, ale fakt silný, zážitek.

Opět sedáme na kola a před námi se rozbíhá krajina probarvených luk a pastvin.

Parádní zážitek nám nezkazí ani sázka na zkratku cestou, která už dávno zmizela z reality, i když mapa tvrdí opak. Trocha tlačení trávou...

 ...ani laškování se stádem krav ještě nikoho nezabilo.

Ale vytrávit vám z toho může zaručeně. Sjíždíme proto do Horního Adršpachu, kde by měli mít několik hospod. Mají je. Ale zavřené. Na řadu tak přichází náhradní plán. V malém krámku na návsi vykupujeme týdenní zásobu sekané, k tomu nějakou tu plzeň, bohaté prostírání nahrazují naše „švýcaráky“ a rázem je z toho oběd jako lusk.

Zasloužilo by si to pěknou siestu, ale už po nás netrpělivě pokukuje hřeben Javořích hor. Stačí kousek popojet po okresce a už jsme u bělostných hraničních patníků, které nás provedou fantastickou stezkou Hraničního hřbetu.

Šestikilometrový úsek je jako z učebnice etikety pro trailové diplomaty – úzká stezka borůvčím, vrstevnicově se houpající po hřebínku, s výhledy, krásně hravá a tak akorát technická.

Tady nejsou potřeba žádné slohovky, obrázky to zvládly za nás. Ale jak už to tak bývá, každá stezka má svůj konec.

 A tak se přes zaniklou vesnici Libná vracíme k našemu známému Zdoňovu, odkud se napojujeme k hřebenovému pokračování skrz Mieroszowskie Ściany.

 Stezka je tu opět parádní, kořeny a členitost terénu ji ale dělají o level ostřejší. Slunce pomalu ukončuje dnešní směnu, a tak je čas poohlédnout se po večeři a nějakém tom spaní.

Smažák v nádražní hospodě v Meziměstí řeší první část a hodná paní vrchní nám pomáhá i s druhým úkolem. „O žádném penzionu nevím. Ale běžte se vyspat za branku na fotbalové hřiště, je tam taková stříška, nějací cyklisti tam spali i minulý týden,“ radí vrchní a dešťové mraky nad našimi hlavami přitakávají, že to je lepší nápad než to riskovat pod širákem.

 O půl hodinku pozděj už máme rozdělané spaní pod bakelitovou stříškou vedle šaten, hned za bránou. Chvíli na to začínají bubnovat první kapky vydatného deště. A víte co? Tak dobře jsem se tento rok ještě nevyspal.

DEN 2

Nástup na hřeben nám ráno rozmlouvá vydatný liják. Chvíli čekáme, o moc lepší to není, a tak si pomáháme improvizovaným přesunem po silnici. Pokud budete s počasím větší kámoši než my, pak byste si hřeben od Ruprechtického Špičáku neměli nechat ujít. Cestou potkáte ve Vižňově další kostel z barokní skupiny, který jsme vám naštěstí vyfotili včera při ranním vstávání, po ostrém výjezdu vás na vrcholu čeká rozhledna a členité pokračování hřebene podél hranice.

My se napojujeme až u Janoviček, které jsou jediným místem v blízkosti hřebene nabízejícím trochu turistického komfortu. Stačí ale odbočit z kroutící se asfaltky a během mžiku jste v hlubokém lese, kde vám civilizaci připomínají už jen roztroušené hraniční patníky a občasné zátarasy cest, které dávno pohltila příroda.

Zatímco včera na nás hřebenovka vytáhla ukázkové stezky s odlišným charakterem, dnes je to trochu jiné a zase parádní. Šlapeme po lesní cestě obtížně se bránící rozpínavosti lesa,...

 ...božský klid všude, kam se podíváš.

 Osmikilometrové pohlazení po duši nás přivádí na louky nad horskou osadou Dworki, které každého lehce přesvědčí, že i na polské straně umí udělat pořádné výhledy. Dál je výškový profil hřebenovky trochu rozdováděný, značení taky není úplně ze škatulky, a tak se po pár kilometrech rozhodujeme sjet z hřebene na turistickou značku traverzující ve svahu pod námi.

Ta nás nejdříve vyvádí z lesa a pak už užasle hledíme na cíl naší cesty – kostel sv. Markéty nad vesničkou Šonov opuštěně dominující okolní krajině. Nemusíte mít doktorát z architektury, abyste tu úžasnou kompozici ocenili. Když přijíždíme ke kostelu, zubožený stav památky, prkny zatlučená okna i vchod a opadávající omítka jen zvláštním způsobem prohlubují náš zážitek. Je to silné, i když trochu smutné, zakončení naší poutě zemí kostelů pod Javořími horami.

Nástupní bod: Meziměstí

Cíl: Šonov

Délka: 85 km

Nastoupáno: 2486 m

Povrch: 35% lesní a polní cesty, 35% lesní stezky, 30% asfalt

Úseky: Jednotlivé úseky hřebene se liší svým charakterem, proto se na ně podíváme ještě podrobněji. Úsek po Hraničním hřbetu po Libnou - prvotřídní lesní stezka způsobně se houpající po hranici, občasné výhledy na polskou stranu hřebene, velmi zajímavá pasáž lemovaná skálami ve střední části úseku - paráda. Úsek Mieroszowskie Ściany po Bukovou horu trochu přitvrzuje - opět úzká lesní stezka, ale připravte se na techničtější kořenové pasáže a příkřejší svahy, úsek zakončuje ostrý sjezd. Úsek od Ruprechtického Špičáku je velmi členitý - nahoru a dolů. Od osady Janovičky se jede po klidnější, stále však zajímavé, do singlu zarůstající lesní cestě. Po vyjetí na louky nad osadou Dworki přichází ke slovu ostré kopečky.

Obtížnost: Vysoká

Highlights: skvělá hřebenovka (!), kostel v Šonově, ruiny kostela nad Zdoňovem

Hodnocení Trail-Busters: Na hřebenu luxusní hraniční stezka vedoucí divokou přírodou, v podhůří nádherná kulturní krajina protkaná loukami, vesničkami a památkami. Čeká tak na vás jedinečná kombinace bikových zážitků, putování liduprázdnou krajinou a příběhů starých památek. To jinde budete hledat jen těžko. Maximálně doporučujeme.

Poznámka: Kvůli silnému dešti jsme úsek od Ruprechtického Špičáku pro Janovičky objeli údolím. Nejvyšší bod Javořích hor a následující členitý hraniční úsek by ale v trase chybět neměl, takže jej v GPX máte zaznačený.

GPX download:

Jak se dopravit

Záleží na vás. Javoří hory v Broumovském výběžku jsou další z okrajových oblastí Česka. Pokud se nebojíte pár přestupů, vhodný vlak určitě najdete. Jinak opět vlastní auto. Trasa je připravená tak, že se lehce můžete vrátit do místa startu vlastními silami.

Na čem vyjet

Na hřebenu čeká těžký terén plný kořenů, v údolí rychlé polní cesty. My jsme zvolili celoodpružené biky se 100 a 130 milimetry zdvihu, které zvládly svou roli na jedničku.

Jaké bude počasí

Pokud se budete řídit předpovědí pro centrální Česko, můžete být dost překvapení zcela jiným počasím. Proto si při kontrole počasí dejte záležet a přesně jej lokalizujte.

Jak se orientovat

Trasa vede po turistických značkách a cyklotrasách. Pozor na polské turistické značení, které je místy horší. Samozřejmostí by ve vašem vybavení měla být GPS navigace nebo dobrá mapa - nám se opět osvědčila ta od SHOCartu. Přímo na hřebenu některé lesní cesty, které jsou zaznamenány v mapách, už nenajdete. To se vás bude týkat, pokud budete chtít předčasně sjet z hřebene.

Kde se ubytovat

Broumovsko je regionem dvou tváří - u Adršpašských skal turistická infrastruktura jen kvete, čím víc na sever a blíž k hranici budete, tím menší možnosti budete mít. Pokud potřebujete střechu nad hlavou, plánujte místa přespání dopředu a ideálně si jej rezervujte. U hřebene je nejlepší variantou osada Janovičky, kde najdete celou řadu penzionů. Příliš nespoléhejte ani na hospody ve vesnicích - často otvírají až k večeru. Jestli chcete mít jistotu, raději spoléhejte na sebe a svůj batoh.

Zajímá mě náročnost

Vysoká. Technický a postupně velmi členitý hřeben nedá nic zadarmo. Ale pozor - náročnost lze lehce přizpůsobit - pokud chcete pohodovou vyjížďku, naplánujte vyjížďku do údolí s využitím polních a lesních cest. Jestli chcete přitvrdit, hřeben je jasná volba.