Sedíte doma. V kalendáři něco mezi podzimem a jarem. Venku je zima a prší. Hlavou se vám dokola prohánějí více či méně zoufalé myšlenky na útěk před středoevropským meteorologickým paskvilem. Někam, kde je slunce. Někam, kde není hnusně. Někam, kde jsou supr traily. Blue s Bredokem takové místo prý znají. A protože jsou to chlapci činu, než bys řekl švec, planují trip na Ligurskou riviéru. Tomu se přece nedá říct "ne". A tak zatímco Česko bičují přívalové deště a ČHMÚ vyhlašuje první stupeň povodňové aktivity, my míříme na jih.

Tisícikilometrovou cestu jsme zvládli přes noc. Blue zase zavzpomínal na kariéru kamioňáka a bez mrknutí oka odřídil většinu cesty. To nikdy nepochopím. Kotvíme u městečka Finale Ligure, které je vyhlášeným letoviskem uprostřed italské riviéry i stále populárnější, především na FR/DH zaměřenou, bikovou destinací. V létě to tu patří plážovým povalečům, mimo sezónu se sem za stabilním počasím a skvělými traily sjíždí ta aktivnější část populace. V květnu je na plážích ještě prázdno, a tak si vychutnáváme i trochu toho moře. Zbylé dny budou už patřit kopcům.

Zázemí máme v poloprázdném kempu ve vedlejším lázeňském městečku Pietra Ligure. Bazén je sice ještě vypuštěný a personál má hluboký zimní spánek, ale jinak moc pěkné místečko. Ve stínu palem, kousek od historického centra.

Není na co čekat. Jde se do akce. Okolní kopce, které se zvedají za poslední řadou plážových slunečníků, jsou protkány ostrými kamenitými traily i starými vrstevnicovými stezkami. Něco má Blue v GPSce, něco hledáme podle mapy a něco nacházíme jako bonus. Vždycky je to ale pecka.

První den zjišťujeme důležitou věc - bez vývozu je to tu zatraceně těžké. Půl dne šlapání do kopce, pak se spustíte dolů a během pár desítek minut sedíte na pláži. Drahocenný čas a síly protékají mezi prsty až příliš rychle. Bez většího váhání proto přecházíme na nový systém. Střídáme se za volantem a shuttlujeme stejně jako partičky sjezdařů v integrálkách, které na každém kroku potkáváme. Rázem to odsýpá a odškrtáváme si jeden trail za druhým.

Traily tu umí být pořádně ostré. Nahoře se pozvolna rozjíždí v hlubokých bukových hájích, následuje hukot klopenek a skalek zakončený tancem na sypajícím se kamení ze svahů, které bez okolků padají k hladině moře. Wow. Na rozjetí první den to není vůbec málo!

Na pobřeží pomalu padá tma. Doma jsme zkonsolidovali síly a jde se na průzkum města. Úzké uličky. Za ploty dozrávají citrusy. Pizzerie a kavárny na každém rohu. Na náměstí hrají kluci fotbal a branku jim dělají dveře kostela ze 17.století. Prostě pohoda.

Další den se vydáváme na průzkum starých stezek ukrytých v okolních kopcích. Chodníčky spojující terasové políčka, olivové háje a vesničky rozeseté po pobřeží už toho pamatují hodně. Proplétáte se krajinou a máte pocit, že jste se vrátili v čase.

Někdy trochu zabloudíte, někdy vás nemilosrdně posekají keře plné ostnů, ale i tak nebudete ani na chvíli litovat. Okolní příroda a do ní posazené kousky civilizace jsou prostě kouzelné. Zapamatujte si, že největší parádu Ligurské riviéry nenajdete na pláži, ale až když se k moři otočíte zády...

Díky autu jsme to dnes zase několikrát otočili do hor a projeli pěkný kus okolí. Na závěr dne jsme našli luxusní stezku vlnící se na hřebínku nad mořem. Je to taková zasloužená třešinka za odměnu.

Na krku máme zase večer a aby řeč nestála, jdeme na kafíčko do města. Molo obsadili rybáři, a tak sedíme na pláži a jen si užíváme místní panoramata. Moře šumí. Vítr pofukuje. Je potřeba říkat něco víc?

Další dny jsou jako přes parádní kopírák. Máme projetý pás od Pietra Ligure, přes Finale Ligure až po Varigotti. Traily ani na chvíli neubírají ze zábavnosti a vtipně střídají charakter - houpající se hřebenovky, staré stezky mezi olivovými a citrusovými háji, zatraceně ostré kamenité pasáže. Ve vzduchu voní borovice a tymián.

Je čtvrtý den a čas naší expresní dovolené se právě naplnil. Odpočatí zrovna nejsme. Když jezdíte od rána do večera, dá to pořádně zabrat.

Tak ještě krátké rozloučení s Ligurskou riviérou a jede se domů. Až zase bude za oknem kosa a počasí bude zkoušet trhnout rekord ve srážkových úhrnech, vzpomeňte si na Ligurskou riviéru. Nebudete litovat!