10.03.2015 Italy

PROČ STOJÍ ZA TO SE PRÁT

Někdy narazíš na silného soupeře. Neuhýbej, dej mu nakládačku.

authors:

Petr Slavík

photos:

Petr Slavík

 
 
story

PROČ STOJÍ ZA TO SE PRÁT


Začínáme trochu...ééé...vlastně spíš pořádně netradičně. Jsme na šestém podniku Světového poháru v biatlonu v italské Anterselvě, kde naše ženská štafeta právě v neuvěřitelně dramatickém závodě vyjela stříbrnou medaili.


Co tu dělám? Tuto zimu trávím jako týmový fotograf české biatlonové reprezentace. Malý problém je, že je to tady zase celkem masakr. Od rána na nohou. Venku ledová vichřice. A s koncem závodu cirkus teprve začíná. Sprint do tiskového centra. Za pět minut po dojezdu už uploaduju první fotky pro média. V mezičase utíkám natočit rozhovory pro televize. Hned po tom ládujeme videa a reportáže pro fanoušky. K tomu připravit podklady pro novináře. Končím za soumraku. V hlavě vymeteno...


Chtělo by to rozjet akci "pivo&gauč". 98% centrální nervové soustavy nadšeně hlasuje pro, ale pár mozkových renegátů se chce dneska prostě prát. "Co tak vyrazit mrknout do horského sedla nad stadionem," probleskává mi někde vzadu v hlavě. Padá tma, hned za ní i mráz pod mínus desítku. Nechce se mi. Strašně moc se mi nechce. Vemte hodnotu dluhu Řecka a vynásobte ho počtem Číňanů. Tak moc se mi nechce. Ale dneska jsem se zase rozhodl poprat sám se sebou. Protože milionkrát horší než zmrzlý ksicht a bolavé nohy je doma litovat, že jsem něco prošvihl...


Zapínám čelovku a vyrážím z Valle Anterselva do pasu Staller na italsko-rakouské hranici Dolomit. V hlavě mi stále doznívá interní bitka - "fakt to radši neotočit?" Ale jdu dál. Za hodinku a půl je 400 výškových metrů konečně pode mnou. Na obzoru dohořívá západ slunce, mínus 15, sedlem burácí ledový vítr. Sportovní hvězdy už jsou doma v teple, teď se o show začínají starat ty pravé a originální hvězdy. Kulisu jim dělá masiv Monte Collato (3436 m.n.m.) nasvícený světly Sudtirol Areny, kterou právě pořadatelé připravují na další den světového poháru.


Kam se podívám, tam je to pecka. Jihovýchodní hřeben je propletený stopami skialpinistů. Závist. Ale jen trochu. Ani já to dnes nemám špatné.


Jedna dlouhá expozice za druhou. Mráz už nevnímám. Všechny linky pocitů obsazuje fascinace horským majestátem v nočním župánku. Prostě...boží.


K představení se přidává i Měsíc, s ním připlouvají drobné a nadýchané chomáče oblačnosti. O moc lepší to už asi nemůže být.


Pomalu se dávám na cestu dolů. Zdálo se to jako okamžik, kdy jsem byl nahoře. Ale už jsou to tři hodiny, co jsem vyrazil. Za třicet minut jsem už zase v údolí na zamrzlé hladině Lago di Anterselva. Mohl jsem si dát pivo, ale mám sbírku nezapomenutlných pohledů. Klidně bych teď mohl pochodovat i bez péřovky. Hřeje mě pocit, že jsem tu pranici zase vyhrál. Sám nad sebou. A pište si, že tenhle soupeř je nejhorší!

NEJSTE TYP NA BITKY? TAK SE PODÍVEJTE JAK SPRÁVNĚ INVESTOVAT. NEBO RADŠI FAKT JDETE NA TO PIVO? NEBO RADŠI RANNÍ VÝZVU? NO A PRO PRAVIDELNÝ PŘÍDĚL INSPIRACE SE PROSTĚ PŘIDEJTE K NÁM.


PROČ STOJÍ ZA TO SE PRÁT

PROČ STOJÍ ZA TO SE PRÁT

PROČ STOJÍ ZA TO SE PRÁT

PROČ STOJÍ ZA TO SE PRÁT