V jihovýchodní Asii existuje oblast proslulá výrobou opia - Zlatý trojúhelník. Ještě nedávno zajišťoval polovinu světové produkce této drogy. Pokud holdujete opiátům, na své si však přijdete i v Evropě. Ta má totiž svou endorfinovou zónu, zemi zaslíbenou bikování, naší nejsladší droze.
Příběh Livigna začíná dávno ve středověku, kdy do 12 kilometrů dlouhého, vysoko položeného a obtížně přístupného údolí sevřeného mohutnými třítisícovkami dorazili se svými stády první pastevci. Žádný ráj oplývající mlékem a strdím tu ale nenašli. Údolí bylo od okolního světa díky sněhovým přívalům odříznuto šest měsíců v roce, do toho si vybíraly svou smrtící daň časté laviny. Těm ostatně Livigno vděčí za své jméno. Po staletí pak zapadlé městečko přežívalo ze skromného zemědělství, které místní doplňovali hojným pašeráctvím. To se změnilo až v roce 1965, kdy byl slavnostně otevřen tunel Munt la Schera, který konečně zpřístupnil jedno z nejvýše položených celoročně obývaných sídel v Alpách. Následovalo postavení prvních dvou vleků, za kterými již následoval proud turistů z celé Evropy. Když se mě dnes někdo zeptá na doporučení nejlepšího bikování, po chvilce přemýšlení odpovídám Livigno. V současnosti podle mě nejkomplexnější a nejzábavnější, přitom solidně dostupná evropská lokalita. Je tu skvělý bikepark Mottolino, nové flow traily na protějším kopci Carosello, které si užijí i začátečníci a hlavně nádherné, přitom dobře dostupné hory se spoustou vynikajících singletracků. Vynechat nesmíte vyhlášenou italskou kuchyni nebo nejvýše položený evropský pivovar. K tomu bonus bezcelní zóny s velmi levným alkoholem a benzinem…není co řešit.
OBTÍŽNOST: STŘEDNÍ
DÉLKA: 25 km
PŘEVÝŠENÍ: 685 m
GPX: stáhnete kliknutím na ikonu
Kdo přijede do Livigna a neokusí horské traily, je u nás mrtvý Homolka. Na několik epických okruhů můžete vyrazit hned z města, my si dnes ale trochu popojedem autem. Míříme totiž do vyhlášené oblasti masivu Bernina – ten je nejvyšším a zároveň jediným čtyřtisícovým vrcholem Východních Alp.
Kulisu tedy máme excelentní, co traily? Auto jsme zapíchli u lanovky na Piz Lagalb a jen o kousek dál se po malé svačince napojujeme na stezku obkružující tento třítisícový vrchol.
Trocha stoupání a už to smažíme dolů. Velikááá radost. Výborný trail nás přivádí ke krásnému jezeru Lej Minor. Takže župánky dolů, protože takovou koupačku si v Česku jen tak nedáte!
Za chvíli to už smažíme zase dolů. Chvíli flow, chvíli šutry. Prostě pohádka. Najednou jsme zpět u auta. Cože? Jen deset kiláků? Vždyť jsme si užili víc než za měsíc ježdění v Česku!
No nic, čas spálit endorfiny na do kopce směřující kinetickou energii. Brzy si už zase chrochtáme na chodníčku přimknutém k berninskému masivu na hraně jezera Lago Bianco.
A je tu odbočka do údolí říčky Acqua de Pila. Doteď svižný trail se mění na koncentrovanou technickou výzvu. Tohle je už pro trochu zkušenější chlapce a dívky. Ale žádný strach, dole u potoka si krvavé šrámy hezky omyjete a zvesela pokračujete už opět umoudřenou přírodní stezkou v nádherném, tichém údolí překlenutém mohutným železničním viaduktem. Za vesnicí Cavaglia odbočujeme na stezku sledující železniční koleje a trailová mozaika se nám rázem krásně kompletuje – na začátku dne výstavní horský trail, pak kochací úsek kolem jezera, technická část do údolí a teď konečně rychlá palba.
Dole nás stezka po 1100 výškových metrech vyfluslé vyflusává přímo u železniční stanice Privilasco. Tady zbývá mávnout na vlak, zaplatit krvavé výpalné, pardon, chci říct jízdné, a už sedíme nalepení u okna proslulého Bernina Expressu, který nás k autu vrátí jedním z nejspektakulárnějších železničních úseků na světě…
V úvodu jsme si slíbili různorodost, proto si na další den v Livignu dopřejeme inspekci trailů nakopaných kolem města. Začínáme na východní straně údolí, na Mottolinu – známém kopci s ještě známějším bikeparkem. Na rovinu. Nejsem milovník bikeparků, nikdy nebudu skákat jako Ozzi a vždycky raději zdrhnu do hor. Mottolino mě ale fakt baví. 13 trailů ve 3 obtížnostech pod lanovkou s šesti set metrovým převýšením je příkladné bikerské menu. Traily jsou dobře vymyšlené, vykopané i udržované.
A hlavně. Užijí si je i „normální“ bikeři bez integrálek a sjezďáků. Naši pochvalu si vysloužil především červený trail EAS 23. Přes 4 kilometry délka, spousta zatáček a spousta "houpáků", nula extrémních úseků. Na první pohled nezapře geny moderních flow trailů. Zábavně se vlní ve vrstevnici svahu, nikdy nejde do příliš prudkého sklonu, přesto nechybí rychlé pasáže, otáčí se ve velkých, pečlivě a dobře vymodelovaných klopkách. Interně si ho vyhlašujeme nejzábavnějším trailem bikeparku a vlastně je to jeden z nejlepších "umělých" trailů, které jsme za poslední dobu jeli.
Pokud vás bikepark už přestal bavit, lanovkovou permici rozhodně nezahazujte! Z horní stanice lanovky totiž můžete ideálně sezobnout dvě klasické lahůdky. Na severu trail vedoucí k asi nejkrásnější livignské vyhlídce na vrcholu La Pare.
Jižním směrem se pak úbočím masivu Monte della Neve vine ikonický flow trail do údolí Valle delle Mine. Projeto?
První kopec je hotový, copak máme na druhé straně? Západní stranu údolí společně obsluhují lanovky Carosello a Costaccia. Ještě před pár lety bikově prakticky mrtvý kopec. Jenže dnes je všechno jinak. V posledních dvou letech prošpikovala svahy nad městem dvacítka kilometrů nových flow trailů, dalších 25 kilometrů má vyrůst do příští sezony. Úctyhodné.
Spíš než ultimátní flow si tu budete užívat luxusní scenérie v zábavném tempu. Super je, že si tu užije každý. Experti si můžou solidně zalétat, stejně tak jsme potkali i tatínky se spokojenýma harantama. Pohoda. Tak široký a koncentrovaný výběr trailových radovánek hned tak nenajdete. Ještě na jaro jsme si stěžovali, že jediným minusem zůstává stará bolístka Livigna – na každou stranu údolí potřebujete vlastní lanovkovou permici - ale od letošní sezony je to konečně vyřešeno. S Bikepassem Livigno můžete přeskakovat mezi kopci a lanovkami dle libosti.