Stačily čtyři dny, abychom se zamilovali. Uprostřed zimy, právě když v Česku úřadovaly kruté mrazy, jsme vyrazili na Blízký východ. Čekalo nás ideální počasí, těžké traily a nádherná exotická krajina. Boží!
Původně jsme do Izraele vyrazili jen na "normální" roadtrip. Plán byl jednoduchý - půjčit auto, prozkoumat pár největších zajímavostí, nahřát se, vykoupat...a pokud by vyšel čas tak zkusit i bajkování. Ale žádná křeč. Detailní plán žádný, prostě přijedem a uvidíme...
Přeskočíme to, že snad každou minutu pobytu jsme měli neuvěřitelně nabitou zajímavostma (necháme si to na další díl reportu), a jdeme rovnou na bikování. Jednou z největších zajímavostí Izraele je machteš Ramon - unikátní ze tří stran uzavřený, 40 kilometrů dlouhý a 500 metrů hluboký kráter. Ačkoliv na první pohled může připomínat výsledek nepovedeného přistání meteoritu, ve skutečnosti je to jedinečný pozůstatek dřívější existence moře. Proč jedinečný? Protože na celém světě se nachází jen a pouze sedm machtešů. O důvod víc zabajkovat právě tady!
Jako výchozí pozici si volíme městečko Mitzpe Ramon. Jiná možnost vlastně ani není. Je to totiž široko daleko jediné lidské sídlo, pokud nepočítáme vojenské základny, v totálně nehostinné měsíční krajině Negevské pouště. Ostatně mnohem víc doma je tu kozoroh núbijský, který se nerušeně promenáduje jeho ulicemi.
Situaci nekomplikujeme. V hotelu zadarmo půjčujeme supermarketové plečky. Decentně orezlé řetězy mažeme olivovým olejem přineseným z kuchyně a jede se. Z domu mám v mobilu staženou GPX zhruba padesátikilometrového bikového okruhu, ale tolik času už nemáme. Z hrany jsem při východu slunce vyhlídl asi deset kilometrů dlouhou turistickou stezku protínající několik set metrů vysokou hranu kráteru a následně se stáčející k silnici zpět do městečka. Stačí offline mapa Izraele stažená přes Mapy.cz. Pohoda. Není co řešit.
Trail je ostrý jak břitva. Jedna velká technická sekce. Šutry, šutry, šutry. Řadu sekcí na půjčených kostitřasech radši scházíme, na pořádných fullech by se ale dala většina prudké stezky sjet.
Jak se vzdalujeme od strmé hrany, koeficient jetelnosti stoupá. Zatímco koeficient úžasnosti okolí zůstává stále na maximu...
Nabíráme rychlost a sklouzáváme na dno kráteru.
Trail se vine dál lehce zvlněnou kamennou pouští. Míjíme sytě černé, s okolím ostře kontrastující kopce, připomínky prastaré vulkanické aktivity. Několikrát nabíráme perfektní flow. Ale...
...zadarmo se tu stále nic nerozdává;)
Nezapomenutenou atmosféru umocňuje naprostá a totální opuštěnost. Lidi nula. Kozoroh jedna.
Pouštní dobrodružství končí. Napojujeme se na asfaltku a nabíráme zpáteční směr do městečka. Stačil půl den, abych si udělal jasno - do Izraele se musíme vrátit na vyloženě bikový trip. Parádních trailů tu je spousta, stačí trochu googlit (dokonce mají epický dálkový trail protínající celou zemi), k tomu neuvěřitelná exotika krajiny, perfektní lidé a nálož přírodních i historických zajímavostí všude kolem. Hodně se píše o tom, jak je Izrael drahá, ale s tím nesouhlasíme. Auto jsme měli za cca 20 euro na den, nakoupit se dá relativně levně v supermarketech, hotely a penziony (často i se snídaní) jsme měli za 500 až 700 Kč na osobu a noc. O zpáteční letence v akci za 500 Kč nebo normálně kolem 1000 Kč ani nemluvě. Podle nás má Izrael geniální poměr cena/výkon/exotika. A abych byl upřímný, na "zimní" bikování příště pojedu radši sem, než třeba do profláklého Finale Ligure;)
A o všech ostatních zajímavostech, které jsme potkali, si milé děti řekneme příště...