JAK NA BACKCOUNTRY - DÍL 1. - VYBAVENÍ

Předem naší backcountry poradny je třeba zmínit to nejdůležitější. Nedělejte z toho zbytečnou vědu! Naši tátové chodili ve flanelkách, spacáky jim šily babičky a šusťák byl jen jeden. Nejlepší rada, kterou si můžete odnést, je „zvedněte zadek a běžte ven“. Pokud vás ale zajímá trochu sofistikovanější obsah, pokračujeme dál.

STAN

Stan je první položkou na našem backcountry seznamu. Hned na začátku je ale třeba říct, že díky jeho hmotnosti a rozměrům je dobré výpravy od podlahy plánovat tak, abyste se bez něj obešli – například denní etapy rozvrhnout mezi horské chaty nebo útulny. Při dvou nebo třídenních výpravách v menších horách nebo poblíž civilizace se můžete trefovat na dobrou předpověď počasí, stan nechat doma a spát jednoduše pod širákem. Stan přichází ke slovu především při delších výpravách ve větších horách, divočině, kde může dojít k náhlé změně počasí a terén vám neumožňuje rychlý ústup do civilizace. Pětkrát vám budou svítit nad hlavou hvězdy a ani vás nenapadne ho vytáhnout a pošesté vás na hřebenu zachrání před brutální bouřkou.

Naštěstí v současnosti už existuje solidní nabídka stanů, jejichž hmotnost vám po dni v sedle nepošle záda do šrotu. Stan pro dvě nebo tři osoby může mít už kolem dvou kilogramů. A když rozdělíte jeho součásti mezi členy výpravy, rázem se to dá v pohodě uvést.

Tip: Když jsme v horách, nechávám si na mobil z domu posílat esemeskou aktuální předpověď na příští den a noc. Třeba v Itálii na hřebenu Ligurských Alp nám to zachránilo suchý zadek a dost problémů. V podvečer ještě azuro jak z katalogu, přesto jsem po dvou nocích pod širákem kluky ukecal na postavení stanu. Podle předpovědi totiž měla o půlnoci přijít bouřka. Nepřišla o půlnoci, ale půl hodiny po ní a lilo celou noc. My používáme většinou univerzální Windguru.com

Tip2: Nenechte se při výběru stanu vycukat honbou za minimální hmotností. Dobře si promyslete, kolik míst budete nejčastějí potřebovat. Je k ničemu mít super stan pro dvě osoby, když pak nejčastěji budete jezdit ve třech. Je dobré mít dostatečný prostor pro boty, batohy, atd.

SPACÁK

Spacák je alfa a omega bikové backcountry výbavy, jeho výběr je ale trochu alchymie. Musí totiž splňovat dost protichůdné požadavky – na jedné straně minimální hmotnost a rozměry, proti tomu chcete maximální teplotní komfort. Na trhu je spousta ultralight spacáků s hmotnostní do jednoho kilogramu, tedy vhodnými na bikové výpravy, ale u nich se nevyhnete tomu, že si budete muset hlídat, kam a kdy si ho vezmete, někdy prostě budete klepat kosu. Nezapomínejte totiž, že v horách i v létě může teplota spadnout k nule nebo níž, ani nevíte jak.

Jako by ten výběr už tak nebyl složitý, ještě vám do něj budou kecat výrobci svými ultragigasuper vymakanými technologiemi, které dělají jejich spacák o 33,3% teplejší než ten konkurenční. Berte je s rezervou, u umělých materiálů hmotnost spacáku (a tedy náplně) nikdo neokecá – plus mínus mají všechny velmi podobné vlastnosti. Minimální hmotnost bikerských spacáků je kolem 500-600 gramů, ale v této kategorii to dost často bývá nad ránem boj, 800-1000 gramů už je solidní základ pro normální letní dny (vnímání chladu je ale dost individuální). Super variantou je peří, které má úžasný poměr hmotnosti a teplotního komfortu, ale musíte si to draze zaplatit.

Tip1: Když je vám v noci největší kosa, otočte se na bok – tělo bude spacák vyhřívat větší plochou a míň tepla utopíte v karimatce.

Tip2: Spacák si v batohu pro jistotu hoďte do záložního nepromokavého obalu (třeba i igelitky). Ne každý batoh je nepromokavý a ani jeho pláštěnka někdy není 100%ní.

Tip3: Pokud nepolezete na Mt. Everest a nemáte moc prostředků, odstartovat můžete i se spacákem za pár stovek z lidlu, tesca a podobných. Sám jsem do zásoby jeden takový pořídil a slouží v pohodě.

Tip4: Nečekejte, že koupíte jeden spacák, který zvládne všechno ve všech ročních obdobích. Ideální je mít víc spacáků, které volíte podle akce. Můžete taky improvizovat a do velké zimy do sebe zkombinovat dva lehčí spacáky.

KARIMATKA

Další parťák, bez kterého to při backcountry nejde. Rozhodně ale nejde jen o karimatky, přesněji by měl nadpisek být „spací podložka“. V létě vám dobře poslouží i levná alumatka – s velkým náskokem je nejlehčí a velmi skladná, přitom vás na ní ušetřené gramy nebudou limitovat tolik jako u spacáku. Jen počítejte, že se její izolační schopnosti limitně blíží nule. Karimatky nebo samonafukovačky volíme až u „chladnějších“ akcí, kde předpokládáme, že teploty půjdou k nule. U nich je ale otrava buď s rozměry (s karimatkou na šířku budete na úzkých trailech zachytávat o větve, proto pokud to jde, je lepší ji upevnit na výšku), nebo s větší hmotností a větší náchylností k poškození nafukovací matrace. Osobně si myslím, že nejlepší poměr vlastností dnes nabízí moderní nafukovačky, které kombinují super rozměry, solidní hmotnost a dobrou izolaci (dostupný model najdete třeba v Decathlonu). Ale znáte to, sto lidí, sto názorů.

Tip: Všechno souvisí se vším. Výsledný komfort, který si budete při spaní užívat (nebo trpět) je daný kombinací vlastností stanu – spacáku – podložky - oblečení. Když přitlačíte na jednom, můžete ušetřit na jiném. A naopak. Když máte stan, můžete si dovolit vzít lehčí spacák. S lehčí podložkou byste zase měli mít lepší spacák. A tak dále.

BATOH

A máme tady dalšího klíčového hráče. Na zádech povezete klidně kolem 10 kilo výbavy, 12 hodin denně, několik dnů v náročném terénu – proto batoh musí být váš nejlepší kámoš. Dejte si pozor hlavně na dobré popruhy, které nesmí řezat, a zádový systém vám musí být akorát a nikde nedřít. Hlavně batoh musí na zádech sedět jak přibitý - batoh létající na zádech ze strany na stranu je noční můra! Zásadní je taky ergonomie a rozvržení batohu. Není nic horšího než debilně vymyšlený batoh, ve kterém se musíte pokaždé půlhodiny hrabat, než vytáhnete, co potřebujete. Chce to dostatek vnějších kapes, doporučuju taky kompresní systém umožňující batoh stáhnout na potřebnou velikost. Obecně se dá říct, že na dvou nebo třídenní výpravy bez stanu vám vystačí batoh s objemem kolem 20 – 25 litrů, na větší akce to chce už kolem 35 litrů. Hodně záleží na tom jaké máte vybavení a bez kolika zbytečností se obejdete:)

Samozřejmou součástí batohu by mělo být aspoň 2,5 litru tekutin. Standardem je vodní vak - umožňuje snadné pití, ale v backcountry má dva kritické body použití, se kterými je třeba počítat: komplikované plnění, pokud je k dispozici třeba jen slabý, špatně přístupný pramen, a nandání pytle do plného batohu bývá taky solidní kalvárie.

Tip1: Kritickým a bohužel velmi častým bodem použití batohu při bikovém backcountry je jeho výška. Pokud je vysoko posazený a příliš vysoký, bude vám v každém sjezdu bouchat zezadu do helmy, což zaručeně dokáže totálně otrávit. Bacha na to!

Tip2:  Nejúnavnější věc je při výpravách sundávání a nasazování batohu. Při menších operacích batoh nechte na zádech a požádejte parťáka, aby vytáhl/schoval to co potřebujete.

Tip3: Nezapomeňte nafoukat tlumič biku až při plné polní. S batohem máte i o 10 kilogramů víc než při normální vyjížďce a to už jde poznat.

Tip4: Před výpravou si vyzkoušejte nepromokavost batohu. Pokud není 100% voděodolný, je potřeba jej dovybavit pláštěnkou, případně ještě jistit jeho obsah nepromokavými obaly.

Tip5: Na našem Facebooku jste si hodně psali o konkrétní tipy na vybavení, které se nám osvědčilo. Tak tady jeden máte. Vždycky jsem Camelbak považoval za experta na menší batohy s rezervoárem, větší batohy mě ale u Kejmlu hledat nenapadlo. Pak jsme ale na vyzkoušení na výpravách Zapomenutých příběhů dostali 35litrový Vantage. Dobrý zádový systém, výborně sedí, široce regulovatelný objem, promyšlené kapsy a kapsičky, kvalitní materiály a zpracování. K plné spokojenosti nám už slouží čtvrtou sezonu a stále jsou perfektní . Má to jeden háček. Bohužel se už do ČR nedováží. Velká škoda. Na druhou stranu jsme mezitím batohovou flotilu doplnili i o menší modely - například 24litrový Pursuit - který je ideální na menší výpravy. Pokud tedy vybíráte batohy, Camelbaky vám můžeme rozhodně doporučit.

OBLEČENÍ

Asi nejzáludnější položka našeho seznamu. Na jedné straně hodně záleží na šíři a vybavenosti vašeho outdoorového šatníku, vašich preferencích i peněžence. Na druhé straně pak na charakteru akce. Proto je těžké dávat konkrétní rady, chce to zkušenosti a selský rozum. Jako základ by se dalo označit - to v čem pojedete, krátký rukáv na převlečení, termo triko s dlouhým rukávem, bundu (s hlavní funkcí neprofuk a trochu nepromok), případně izolační vrstvu (lehký fleece), ponožky na bike + teplejší ponožky, něco na spaní. Tento hrubý seznam musíte pochopitelně rozšiřovat/krátit podle roční doby, předpokládáného počasí, délky akce, atd.

Samozřejmě platí, že dokud je ideální počasí, tak je pohoda a vaši výbavu moc neprověříte. Když se počasí zhorší, většinou je pak hlavním zachráncem bunda, chcete-li větrovka. Smiřte se ale s tím, že ideální bunda, která by zvládla všechny situace, neexistuje (nebo jsme ji ještě nepotkali). Základní vlastnosti bikové bundy jsou 1. odolnost větru 2. nepromokavost 3. odvětrání (jak se v ní budete potit) 4.skladnost/hmotnost. Nikdy nebudete mít 100% ve všech parametrech, ale jen více či méně dobrý kompromis. Takže jak to namíchat? Bunda by měla především umět odolat větru a méně vydatnému dešti. Při celodenním slejváku už je to jedno, vodu stejně budete mít všude (a měli byste se snažit uklidit do nějaké civilizace). Různé vlastnosti bund řeším tak, že jich mám několik a volím je podle akce - u menších výprav sázím na větruodolnost, skladnost a prodyšnost, u náročnějších akcí beru těžší kalibr v podobě membránové bundy, která odolá i většímu dešti.

Nenápadným, přitom dost zásadním, prvkem vašeho vybavení jsou boty. Ať chcete nebo ne, k backcountry patří i dlouhé tlačení a nesení kola, často v těžkém, skalnatém terénu. Pokud jezdíte platformy a normální boty bez nášlapů, jste zavodou. I s tretrama to ale jde. Jen počítejte s tím, že po jedné těžší výpravě budou vaše naleštěné tretry okopané a otrhané jako po třech sezónách pohodového ježdění za barákem. Ideální volbou jsou tak all-mountain tretry. Mají poddajnou podrážku (Vibram) a zesílení na exponovaných místech (špička, apod.) - pěkným a osobně vyzkoušeným příkladem je například Giro Terraduro.

Tip1: Vynikající věc je sportovní multifunkční šátek. Když fouká, hodíte na krk. Když po západu slunce útočí kosa, nasadíte na hlavu, při spaní jakbysmet. Vřele doporučujeme.

Tip2: Výborně se mi osvědčil materiál merino. Například merino triko s dlouhým rukávem je takový univerzální dříč pro každou outdoor výpravu.

Tip3: Může se taky stát, že vám v tretrách, které při šlapání pevně sedí na noze, začne při chůzi do prudkého kopce jezdit pata jak namydlená. Někdy pomůže vyměnit tenké (a hladké) cyklo ponožky za nějaké silnější. Pokud ani to nepomůže, připravte se na peklo dlážděné prasklými mozoly. Rada v takovém případě zní - vaše chyba, věci si před větší akcí pořádně vyzkoušejte.

Tip4:  I když se vám prodejci budou snažit namluvit, že membránové materiály umí zázraky, nejsou samospasitelné. Při vyšší intenzitě (a pište si, že v horách si intenzitu nevybíráte) se v membránové bundě stejně často nakonec zapotíte jako v pláštěnce. Stejnou roli jako materiál hraje i promyšlené zpracování bundy (střih, odvětrání, detaily). Nám se osvědčily například bundy od Gore, které mají jak špičkové materiály, tak i výborné zpracování.

JÍDLO

Oddechová sekce. Je to jednoduché. Neberte těžké věci (sklenice, plechovky), nespoléhejte se jen na energy/mussli tyčinky, protože se vám z nich brzo obrátí kufr a přibalte si i něco vydatného. Pokud nebereme vařič a víme, že se musíme spolehnout jen na sebe, naše oblíbená sestava je kus kvalitního (!!) trvanlivého suchého salámu, na prostřídání nějaká paštika, odpovídající kus chleba, energy/mussli/sladké tyčinky, hroznový cukr. Určitě ale netvrdím, že to je jediná správná a dokonalá varianta. Mnohem víc tu záleží, na co jste zvyklí a co máte rádi.

Vařič bereme spíš jen na menší akce, kdy máme na zádech volnou kapacitu, a chceme si na hřebenu udělat radost horkým čajem nebo polévkou. U těch větších akcí zabírá vařič + nádobí moc cenného místa a zase takovou divočinu tady nemáme, abyste ob den nepotkali nějakou horskou chatu, salaš nebo vesničku (pokud  přesto do takové divočiny vyrážíte, tak zase nejspíš nepotřebujete naše rady).

Tip1: Nic se nesmí přehánět. Snaha ořezat zbytečné gramy vašeho vybavení je samozřejmě důležitá, ale prioritou je být v pohodě. Třeba plechovka piva (nebo dvě) se sice na zádech pěkně pronese, ale psychologický efekt jejího otevření při západu slunce na hřebenu je nedozírný.

DALŠÍ VYBAVENÍ

Původně jsem chtěl být stručný jak břitva, ale jak se tak dívám nahoru, nějak jsem se rozepsal, tak aspoň u posledního bodu budu rychlý. Obecný základ pro bikování je jasný (2x náhradní duše, lepení, montpáka, pumpa, multiklíč s nýtovačkou, kus řetězu s rychlospojkou, řadící lanko, malé mazání). Backcountry nástavba obsahuje švýcarák, čelovka, kousek duct tape (stříbrná páska) pro jakékoliv opravy, lékárnička a hygiena. Opalovací krém a balzám na rty. Nouzová pláštěnka. K tomu přidejte dobrou mapu a máte to komplet.

Tip1: I když jste fanoušci vodních vaků, je dobré mít v partě aspoň jednu malou pet láhev pro nabírání vody z obtížně přístupných pramenů a studánek.

Tip2: Pět pumpiček, tři nářadí a dvě nýtovačky? U spousty vybavení stačí jeden kus na partu. Stačí se domluvit předem, kdo co vezme a máte hned ušetřené kilo na batohu.

Tip3: Zkuste si na internetu nastudovat něco o "lightweight backpacking". Vedle extrémních návodů, jak ušetřit cennou hmotnost odstřiháváním štítků oblečení a zkracováním zubních kartáčků, najdete i spoustu užitečných rad.

SHRNUTÍ

Celý návod by se dal shrnout do 3 základních rad:

1. Vyplatí se kvalitní vybavení, na které se můžete plně spolehnout.

2. Věci, které si berete, mějte pořádně vyzkoušené.

3. Dobře si promyslete, co všechno si nabalíte. Každé deko se v horách pronese.

Výše uvedeným koncentrátům moudrosti však vévodí jedna královská rada:

Jedna noc pod širákem, klidně kilometr za domem, vydá za víc, než 20 dnů špekulování u počítače jak na to.