Blog
03. 09. 2015

JEDNOPŘEVODNÍK: ANO NEBO NE?

Druhá nejčastější otázka, kterou jsme poslední týdny, byla..."a jak funguje ta jednoplacka?".

Kvůli focení matroše pro nové katalogy jsme většinu letních výprav odmakali na Rock Machine? Blizzardech modelového roku 2016. Druhá nejčastější otázka, kterou jsme slyšeli, po "kluci, jak to děláte, že vypadáte stále tak dobře?" byla..."jak vám funguje ta jednoplacka?". Takže dnes bohužel jen k té druhé otázce.

Nejvíc jsme odjezdili sestavu přední placka Race Face 32 zubů, vzadu jedenáctka Sram GX 10-42 zubů. Tedy žádný top závodní luxus, ale dostupná střední třída. Takže?

Takže. Za celou dobu i bez vodítka ani jedno spadnutí řetězu. A to jsme to na trailech v Livignu, Gardě nebo Slovinsku rozhodně nešetřili. Takže velké plus.

Zajímavé je, že jsem prakticky vůbec nebyl omezený ve výjezdu. Rozsah převodů totiž věrně kopíruje moje psychické nastavení - kde přestávají stačit převody jednoplacky, stejně bych už tlačil i bike s lehčími převody. Vždycky je to hlavně o hlavě. Skoro bych řekl, že jsem leckdy vyjel i víc - člověk nemá v kopci prostor taktizovat a prostě to vyrube na sílu. Omezené převody jsou tak cítít spíš při rychlých sjezdech, kdy bych rád přišlápnul, jen není kam. Ale to není nijak fatální, spíš otázka zvyku.

A nejlepší věc na konec. Odpadnutí nutnosti ovládání a přemýšlení nad jednou páčkou je fakt úleva. Pokud nepočítáme teleskopy a lockouty, naráz máte o 50% míň starostí s řazením. Volnou kapacitu krásně můžete přesměrovat na čtení terénu, šlapání, nebo prostě užívání si jízdy. Boží!

Životnost a servisní náklady v tuto chvíli posoudit nedokážu.

Takže? Za mě zatím jednoznačný palec nahoru!