V prvním dílu našeho průvodce Livignem jsme si projeli nové flow traily na Carosellu, v druhém zkontrolovali novinky v bikeparku Mottolino. Zbývá nám ještě jeden den...co dál? Chtělo by to vyzkoušet něco nového, kvalitního a...jak se v světaznalých kruzích říká "epického"! Koneckonců jet do Livigna a nedát pořádný horský přejezd je čiré barbarství. Jenže času není moc. Den se nám už dávno přehoupnul do pozdního odpoledne, dnešní spaní máme domluvené na horské salaši a na zítřejší poledne je už naplánovaný odjezd domů. Tak co teď?!
Plány hážeme za hlavu a vyrážíme na jeden z nejklasičtějších trailů v Livignu, který spojuje horní stanici Mottolina s údolím Valle delle Mine. Vrstevnicový, panoramatický trail postrádá uhlazenost svých mladších bratříčků, sem-tam nás protáhne brodem, k tomu servíruje rychlé sjezdy, nechybí ani pár pěkně prudkých výšlapů a kopa skvělých výhledů. Starý, ale furt dobrý!
Po vydatném, přibližně pětikilometrovém singletrackovém představení přijíždíme do údolí Valle delle Mine. Ruch nedalekých uliček Livigna střídá klid a mír, jen občas vyrušený tlumeným cinkotem kravských zvonců.
Na údolí padá noc, za hřebenem už hřmí bouřka, nejvyšší čas se ubytovat...
Alpe Mine je starý kamenný statek zasazený mezi třítisícovkama Pizzo Filone a Corna di Capra. V létě je tu pro turisty nachystané občerstvení i pár pokojů, ale hlavní "zábavu" tu stále mají s velkým hospodářstvím, pastvou a výrobou sýrů. O vše se stará jedna rodina a spousta věcí tu funguje jak za starých časů. Ostatně vidět, jak v podvečer děti shánějí dobytek z pastvy, pak vyzují holínky a místo mobilů si vezmou kytaru a společně se jdou bavit, se vám už moc často nepoštěstí. Podobnou exkurzí do starých časů je i kvalita a chuť domácích sýrů, salámů nebo špeku, které nám domácí nachystali k večeři. Tohle v supermarketu prostě nekoupíte. Až se tu zastavíte, rozhodně musíte ochutnat!
Ota s Pavlem otvírají druhou flašku domácí pálenky chutnající po horských bylinkách a my máme konečně ideální příležitost promyslet další plány. Zítra poslední den a jen dvě možnosti. Buď ze salaše sfičet dolů vynikajícím trailem kolem horské říčky Tresenda nebo vyzkoušet nový okruh přes dva průsmyky. Těžko říct, co nás na něm čeká. V průvodcích ho nenajdete. Vymyslel jsem ho před dvěma panáky. Jenže abysme stihnuli odjezd, tak musíme vyrazit ve čtyři ráno. Pavel se směje, že to nedáme. My se mu smějeme, že nás ještě nezná. A starý horal, horský průvodce, který se na chatu stavil na pivo, nad mapou s naším plánem něco italsky drmolí a nevěřícně kroutí hlavou.
No jasně, že jsme vyrazili!
Tma jak v pytli a my šlapeme do průsmyku Colle delle Mine. Nahoru je to nějakých 600 výškových metrů. Čas odhadujeme na dvě hoďky.
Když se začíná pomaličku rozednívat, údolí nám zavírá skalní hrana s vodopádem a už tu máme i pár horolezeckých vložek. Ale konečně vidíme tu parádu za našimi zády...
Jo! Konečně jsme nahoře. Hodinky ukazují šestou ranní a slunce se právě dere nad nejbližší vrchol. Zase nám to vyšlo. Tohle je prostě boží! Tvrdě odpracováno, ale o tom to právě je!
2804 metrů nad mořem. Čas na snídani.
V průsmyku sedíme skoro hodinu. Ne a ne se nabažit fantastického výhledu, třpytivě svěžího ranního vzduchu a nerušeného klidu odlehlého horského koutu. Ale polední odjezd domů neposuneme. Nejvyšší čas vyrazit dál.
Spíš než pozemští bikeři si dnes připadáme jak na průzkumu "červené planety" Mars. Nehostinná, sytě červená kamenná pole, nulová vegetace...a taky podobně zoufalá rychlost pohybu jakou má slavná vesmírná sonda Curiosity.
I když to na fotkách vypadá super, dvěstě nebo třista výškových za průsmykem si kvůli brutálně těžkému, kamenitému terénu moc nezajezdíte.
Ale terén se pomaličku lepší...a výhledy zůstavají furt stejně úža-úža-úžasné.
Konečně jsme na náhorní plošině pod Passo della Vallaccia. Cesta vede kousek řečištěm horské říčky obklopené kobercem bilých květů (rostlina suchopýr, jak hlasí hlavní přírodovědec výpravy Ondra) za zády necháváme Colle delle Mine a...
...napojujeme se na parádní trail směřující do dalšího sedla. Vrstevnicová stezka zakousnutá do prudkého horského svahu je krásně, tak akorát technická. Mírně stoupá, ale celá se dá parádně jet. Luxus!
A pak...v místě, kde už zoufale vyhlížím sedlo...zase tlačenka. Ale to je jen takové laškování na rozloučenou. Pár metrů a jsme nahoře. Vyplatilo se? Zatraceně jo!
Pohled na masiv Cime Viola (3374 m.n.m.) si řadíme mezi další highlight dnešní výpravy, v závětří dáváme tyčinku a valíme dál.
Dolů to smažíme dlouhým technickým trailem. Chvíli je rychlejší, chvíli náročnější. Jen škoda podmáčených míst, které degradují několik pěkných úseků.
A jsme ve Valle Vallaccia. Konec to ještě rozhodně není, před námi jsou ještě parádní trailové úseky u vesničky Trepalle a v příkrém údolí říčky Torto až k břehům jezera Lago Livigno. Přesto se už pomalu blíží labutí píseň dnešní výpravy. Nejvyšší čas na závěrečné zúčtování.
Okruh přes Colle delle Mine a Passo della Vallaccia určitě není pro každého. Celková suma "hike-a-bike" nahoru i dolů není malá. Nestěžujte si, že jsme vám to neřekli...ale...na druhou stranu je to koncentrovaný okruh plný parádních horských singletracků té nejlepší kategorie. Výhodou je i perfektní dostupnost - bez velkých přesunů začínáte a končíte přímo v Livignu. A hlavně. Pořádná dřina smíchaná se zatraceně silným charismatem dvou sedel, které musíte překonat, vám dá zaslouženou odpověď na otázku, co myslíme termínem SUPER EPIC:)
Nástupní bod: Livigno - Mottolino
Cíl: Livigno
Délka: 31 km
Nastoupáno: 1270 m
Povrch: 75% singletracky, 20% šotolina, 5% asfalt
Obtížnost: Těžká
Highlights: koncentrovaný okruh bez zbytečných přejezdů, fantastická horská krajina sedla Colle delle Mine, spojení několika vyhlášených singletrackových úseků Livigna
GPX download:
Jak je to daleko
Z Prahy do Livigna je to necelých 700 kilometrů, z Brna o sto víc. Na rakouských dálnicích potřebujete dálniční známku (10denní známka stojí 8 EUR). Za průjezd tunelu Munt La Schera do údolí Livigna zaplatíte 13 Euro (osobní vůz).
Na čem vyjet
Pokud nechcete zůstat jen v údolí, pak je ideální celoodpružený trail bike disponující 110 - 150mm.
Počasí
Díky vysoké nadmořské výšce je letní sezóna poměrně krátká - ideální je vyrazit v červnu nebo srpnu. Nenechte se zmást 300 slunečnými dny v roce, i ve vrcholícím létě vás v Livignu může potěšit sněhová nadílka.
Jak plánovat a orientovat se
Ačkoliv jsou trasy v oblasti značeny, určitě nepočítejte s pohodlím známým z domácích luhů a hájů. Bez mapy nebo GPS se neobejdete. Z map doporučujeme Swiss Singletrail (cena 25 CHF).
Co nezapomenout doma
I v létě teplé oblečení! Lékárničku. Náhradní brzdové destičky. Opalovací krém a balzám na rty. Dobré pojištění kryjící terénní cyklistiku.
Jídlo a ubytování
Díky zimním sportům není o ubytování v údolí nouze. Výhodnou variantou jsou apartmány, které při týdenním pobytu více osob vychází přibližně od 100 Euro na osobu - hledat můžete například přes spolehlivý www.booking.com. Ekonomickou variantou je stanování v kempu, které vyjde na cca 200 Kč na osobu a noc. My máme dobrou zkušenost s kempem Palipert. Nemusite se bát ubytovat dál od centra města, v širokém okruhu kolem Livigna jezdí kyvadlově autobusy, které jsou zdarma. Co se týče jídla, Blue nás naučil chodit do restaurace Bellavista na Via Saroch a od té doby jinam nechodíme.
Náročnost
V lokalitě najdete širokou škálu stezek – od nejlehčích po velmi náročné. Vysoké hory však předurčují Livigno a jeho okolí spíše pro připravenější bikery. Okolní průsmyky jsou ideální i pro silniční cyklistiku.
Užitečné odkazy
Turistický portál oblasti: www.livigno.eu
Lanovka a bikepark Mottolino: www.mottolino.com
Lanovka Carosello 3000 www.carosello3000.it
Limity vývozu www.livigno.eu/en/shopping/duty-free
Související reporty
