Tyrolsko je jednou z devíti spolkových zemí Rakouska, našeho jižního souseda. To že se jedná o horský region hned na úvod dosvědčuje zajímavá rarita – na jeho území je nejvyšší hora Rakouska Grossglockner (3798 m.n.m.) i nejvyšší hora Německa Zugspitze, která je hraničním vrcholem mezi oběma zeměmi. Masiv Východních Alp pokrývajících prakticky celý region tak vytváří skvělé podmínky pro letní i zimní aktivity. A Rakušané toho umí skvěle využít. Stačí se podívat do nablýskaných turistických brožur a rázem máte pocit, že Tyrolsko je horský ráj na zemi. Ale znáte to, dokud se nepřesvědčíte na vlastní kůži, je lepší nevěřit.
V červenci ke mě trochu kostrbatou cestou doputovala pozvánka na akci Multivan Bike Trip Tirol pořádanou pro vybrané evropské novináře. Na rozmyšlenou jsem si vzal den, ale za půl hodiny jsem byl už "zabookovaný" a za další týden jsem dost natěšený frčel směr Rakousko.
Stačilo nějakých 600 kilometrů a jsem tady. Vítá nás průvodce, šéf výpravy, bývalý špičkový biker a trenér rakouské MTB reprezentace Kurt Exenberger. Postupně se seznamuju s novinářskými kolegy ze Švajcu, Itálie, Anglie a dalších čtyř evropských zemí. A co že nás to vlastně čeká? Multivan Bike Trip Tirol je pětidenní roadtrip po nejlepších bikových lokalitách Tyrolska se zaměřením na bikeparky a all-mountain traily. Akce je kompletně zajištěná - každý den nové místo, k tomu průvodce, spaní, jídlo, doprava. Vaše jediná starost je pevně chytnout řidítka a hoblovat, co se do vás vleze.
Den 1
Lokalita: Kitzbühelské Alpy
Místo: Kirchberg
Další info:
Začínáme v Kirchbergu, uprostřed Kizbühelských Alp. Před námi se řadí klidná údolíčka lemovaná sytě zelenými horskými loukami, příjemnou venkovskou scenerii rámují ostré alpské vrcholky. Hned na úvod bez okolků nasedáme do lanovky, která za nás briskně řeší problém výškových metrů. Nahoře stačí zkontrolovat bike, pokochat se výhledem a můžeme vyrazit za zábavou. Jen mě trochu zneklidňuje fakt, že narozdíl od mého all-mountain setupu má dobrá půlka kolegů fullface helmy a více či méně kompletní výbavu chráničů.
Jdeme na to. První na řadě je trail pojmenovaný podle rakouske bikerky Lisi Osl u lanovky na Gaisberg. Má 2,5 kilometru, 400 metrů převýšení a lehkou obtížnost.
Co o oblasti říká náš průvodce: The Kitzbühel Alps biking region boasts five official freeride tours of different grades of difficulty: the Wiegalmtrail in the Brixental, the Ehrenbach trail down from famous Hahnenkamm to the centre of the sporting town of Kitzbühel, an extreme downhillroute in Hopfgarten and the super-long Fleckalm trail (7,5km - 1000 alt.m.) to the bottom stage of the Fleckalmbahn and the Lisi Osl trail from the Gaisberg to Kirchberg.
Na to že je to lehký trail, tak to není žádná zívačka. Pro trail jsou charakteristické dost utažené zatáčky a docela velký sešup. Začátečníka bych sem radši neposílal.
Dáváme pár jízd, při kterých se konečně rekvalifikuju z volantu na řidítka, a seznámení s prvním trailem zakončujeme u svačiny na horské chatě. Dobrá příležitost na malou rekapitulaci. Hlavou se mi honí, že to nebylo uplně špatné, ale do maximální spokojenosti chybělo více flow a lepší využití výškových metrů. To mi ale úspěšně vynahrazuje úleva, že to nebyla žádná downhill prasárna, jak naznačovalo vybavení některých kolegů.
Po svačině přichází další bikerský chod. Tentokrát to ale vypadá na výživnější sousto - Fleckalm trail startující od stejnojmenné lanovky má 7 kilometrů, tisíc výškových, komplet singletrack. To nezní vůbec špatně. Navíc si před startem můžete vychutnat vyhlídku od vodní nádrže na celé údolí, která je fakt špičková.
Tip jak ušetřit: Skvělým pomocníkem, který vám na dovolené může ušetřit hodně peněz, jsou regionální turistické karty. Jednotlivé oblasti mají svou kartu, se kterou můžete zdarma nebo velmi výhodně využívat lanovky, místní dopravu, bazény a další zajímavé atrakce. V některých případech kartu získáte při ubytování ve vybraných zařízeních, někdy si ji můžete výhodně zakoupit. Podrobnosti naleznete vždy na webových stránkách oblastí nebo přímo v infocentrech. Příkladem je Innsbruck Card - za cenu od 31E si můžete pořídit kartu, která vám výrazně usnadní objevování všech zajímavostí města – a že jich je. S Innsbruck Card získáte zdarma vstup do muzeí a pamětihodností, využití městské hromadné dopravy, vypůjčení elektrokola, jízdu lanovkami i mnoho dalšího
Začátek vypadá pěkně, okolní kulisy tomu dávají šťávu...
...což o to - najdou se i pěkné úseky, kde to jede moc hezky...
...ale aniž bych chtěl být urýpaný, z trailu mi převažuje udrncaný pocit, že to tak nějak "vyorali" na louce.
Tak. Večer na krku a ochutnávka Kitzbühelských Alp pomalu končí. Celý den mě honil pocit, že rakouské traily, i když se nám v načančaných brožurách a průvodcích snaží namluvit opak, do špičky zatím nepatří. Na druhou stranu jen co sesednete z kola, začnou se kolem vás dít věci, které do celkového názoru taky mají co mluvit. Připravená infrastruktura...
...a přívětivost místních vás nenuceně, ale účinně přesvědčuje, že se tu vlastně máte moc dobře.
Večer vyrážíme do městečka na jídlo, kde kotvíme v restauraci, mimochodem docela cenově dostupné, s plackou Brixentaler KochArt, která označuje vybrané kvalitní podniky vařící tradiční jídla z pečlivě vybraných místních surovin. No řeknu vám, když jsem se zakousl do toho steaku, v hlavě se mi to rázem srovnalo. Někde dostanete 100% bikování, ale zase vás budou štvát jiné věci - třeba špatný informační servis pro turisty, drahota nebo to, že se na vás místní dívají přes prsty. Tady možná neshrábnete 100% na trailech, ale za ten den se vám to naskládá v úsměvech lidí, skvělém jídle a dalších maličkostech, které jednoduše oceníte. Je na každém, aby si vybral, co mu víc vyhovuje. Tak a teď už do postele, ráno sbalit bikerský svinčík a frčíme do Bikeparku Hopfgarten.
Den 2
Lokalita: Kitzbühelské Alpy
Místo: Hopfgarten im Brixental
Další info:
Dnes se přesunujeme do Hopfgartenu - vesničky, která jako by z oka vypadla našemu včerejšímu, 15 kilometrů vzálenému působišti. Tady nás čeká lanovka a bikepark s třemi kilometry downhillu a 600 metrovým převýšením. Stačí vyskládat biky z našeho skoroamerického cool pickupu, nabrat moudra a rady od průvodce Kurta a vyrážíme.
Nechci se opakovat, ale výhledy jsou tu zase parádní. Taky aby ne, když noční liják důkladně vyleštil všechny okolní louky. Něco mi ale říká, že na náš trail stejně blahodárný vliv asi neměl.
Po krátkém asfaltovém přiblížení od horní stanice lanovky stojíme na začátku downhilliové tratě ošpendlené tabulkami "životu nebezpečno". Kurt nám ještě jednou připomíná docela ostré převýšení i noční deštík, který se nad oblastí přehnal. Ale řekl bych, že tabulky i proslovy jsou zbytečné. Když se podívám na tu díru před náma, respekt se začně vylučovat zcela samovolně. Jedem!
A není to vůbec špatné! Prudký trail plný toček, bláta, oslizlých šutrů a ještě oslizlejších kořenů mi nedává ani metr zadarmo. Každa další sekce je výzva a její zdolání sladká odměna. I když normálně takové prasárničky nepreferuju, pocit "dal jsem to" kumujucí se do pocitu "mám na to" je prostě super.
Po ostré první čtvrtině se trail uklidňuje...
...ale ne tak, že byste se nudili. Zklidňuje se tak akorát, aby to šlo pustit, ruce nechat odpočinout a záda protáhnout.
Už o poznání hladší trail plný pěkného houpání nás northshorovým údolíčkem přivádí k prvnímu dřevěnému tuningu...takže to máme mostek...
...ne uplně malý wallride...
...a kombo zakončuje pořádný přespotočák. Mimochodem ve vzduchu právě visí Jens Staudt z německého Mtb-news.de, jehož snímek ještě před pár dny bojoval ve finále o nejlepší fotku roku na Pinkbiku (skončil nakonec druhý). Žádné ořezávátko.
Dáváme několik jízd a jsme nadření jak koně. To může zachránit jedině...
...pořádné nadlábnutí. Na stůl dostáváme výběr z místních dobrot a je to zase špica - do jejich knödel suppe jsem se úplně zamiloval. U srkání a mlaskání je konečně čas na dnešní rekapitulaci. Někteří kolegové se vehementné přou kdo skočil výš a dál, no mě stačí dobrý pocit, který jsem si poctivě vybojoval. Dobrý mix náročných technických pasáží a rychlé houpavé dolní půlky. Sjezdař jsem nikdy nebyl a ani nebudu, ale Hopfgarten po dešti prostě bavil.
Den 3
Lokalita: Zugspitz Arena
Místo: Lermoos
Další info:
Dnešní ráno se probouzíme v Lermoosu, poklidném městečku v turistické oblasti Zugspitz Arena. Region předchází pověst rakouské bikové mekky hrdě uvádějící neuvěřitelných 4000 kilometrů tras pro vyznavače terénní cyklistiky. Naše zvědavost je zaslouženě na maximu.
Co říká o oblasti náš průvodce: From the Zugspitze trail to the freeride route on the Grubigstein: The Tiroler Zugspitz Arena is a mecca for mountain bikers with a route network of more than 4000 kilometers in a unigue mountain setting, special biking hotels and online tour portal.
Ráno nás lanovka Grubigalmbahn opět vyšvihává hluboko do hor, kde se napojujeme na uzoučkou horskou stezku traverzující vysoko nad údolím.
Před námi se střídají nádherné výhledy jako na běžícím pásu. Kombinace zábavných stezek, okolní alpské přírody a dech beroucích výhledů tady má opravdu silný kalibr. Konečně, to je přesně můj šálek kávy. Děkuji!
TIP: Najít dobrou online mapu je u mnoha zahraničních zemí velký problém, který dokáže ztížit plánování a předběžnou orientaci v oblasti. Světlou výjimkou jsou Švýcaři s výbornou mapou zabudovanou do turistického systému SchweizMobil. S Rakouskem byl ale vždycky problém. Teď to ale vypadá, že to naši jižní sousedi vyřešili - tato interaktivní mapa vypadá pěkně, přehledně a použitelně.
Je...
...to...
...prostě paráda!
Kamenitý, přitom špičkové jezdivý trail zařízlý v masivu 2233 metrů vysokého Grubisteinu nás labužnicky přivádí až k horskému jezeru Blindsee.
Stezka se kolem jezera vyzývavně obtáčí po skalnaté římse, jako by za každou cenu chtěla posbírat co nejlepší hodnocení za umělecký dojem. Zbytečně. V deníčku už mám dávno zapsáno 100%.
Po turistické stezce přijíždíme přes Bieberwier zpět do Lermoosu. Tady už na nás čeká ranní lanovka, která nás bez mrknutí oka opět vyhazuje nahoru. Musíme totiž ještě vyzkoušet bikepark s trailem Forrest Thunder. S 3 kilometry a 360 metrovým převýšením to sice není přímo trhač bikerských srdcí - solidní lesní trail spíš all-mountainové než freeridové kategorie okořeněný pár skokama - ale na zpestření příjemného odpoledne dobrý.
A třetí den nám pomalu končí. Na kolech už máme odpracováno, tak oblékáme cokoliv, co nesmrdí potem a nění od bahna, a vyrážíme do společnosti. Za rohem je totiž 2962 metrů vysoká Zugspitze, na jejímž vrcholu najdete vyhlášenou panoramatickou vyhlídku a vrcholovou restauraci. Hlavně výhled je odtud famózní - vidíte odsud do 4 zemí a na 400 alpských vrcholů. Ehm. Pokud tedy nemáte viditelnost 4 metry jako my. Tak aspoň to fondue ve vrcholové restauraci trochu zlepšuje dojem.
Den 4
Lokalita: Ötztal
Místo: Sölden
Další info:
Další štací na našem bikovém průzkumu Tyrolska je Sölden. Nóbl městečko v 67 kilometrů dlouhém údolí Ötztal obklopeného 250 tří tisícovými vrcholy. Pokud máte rádi zábavu a mondénní ruch je to přesně pro vás, pokud ne, stačí poodjet trochu bokem a zase vás obklopí typický klid rakouského venkova.
Co říká o oblasti náš průvodce: Biking at every level: at between 600 and 3000 metres sl the Ötztal provides everything that the biker´s heart desires. A wide variety of tours, free transport facilities for bikes and biking enthusiast hosts make the longest valley of the Inn Vallesy a mountain biking eldorado.
Ještě v den přesunu z Zugspitz Areny si dáváme expresní seznamku s místními terény. V průvodcích se uvádí, že tu najdete 860 kilometrů oficiálních bikových tras, se kterými vám rádo pomůže 5 lanovek. To nevypadá zle. My si necháváme pomoct tou, která vede na dvou a půl tisícovku Gigijoch.
Tady už na nás čeká úzký trail kličkující v ostrých točkách svahem k vesničce Hochsölden.
On to ani není trail. Spíš horský chodníček, jehož cikcaky se nás urputně snaží vyhodit ze sedla. Připomíná mi to dojezd hřebenovky z Monte Breva do Livigna, kde jsem si před lety při vysednutí ukopl brzdovou páčku. Podobně prudké a podobně zavřené. Moc nadšený z toho nejsem. Při celodenním přejezdu alpských hřebenů má takový sjezd své výsadní místo, ale naší dnešní syrové kombinaci s lanovkou jsem moc na chuť nepřišel.
Tak a je tu večer. Pak večerní déšť. Noční slejvák. Až při snídani jedou mraky konečně naprázdno, i když se za každou cenu snaží nahnat strach svým ultranízkým přeletem údolí.
Bereme si nejdelší lanovku v údolí - Gaislachkogelbahn - která nás háže do 3058 metrů. Tak moc si chci udělat architektonickou fotku ze stanice lanovky, až mi celá grupa ujíždí a hodnou chvíli se naháníme po okolních kopečcích.
Ale jako jo. Ono to půjde a né že né. Zatímco včera měly stezky při využití výškových metrů efektivitu jako osmikolový Zil, dneska je to úplně jiná liga! Pěkně ve vrstevnici pod ledovcem Rettenbach, dolů tak akorát, šutrů a kořenů tak akorát. Jezdivé, přitom ne lehké. Paráda.
Na jedné z horských usedlostí rozesetých ve svazích zastavujeme na oběd. Během chvíle jsou na stole místní speciality - zavděčit se parádním jídlem umí v rakouských horách prostě skvěle.
Teď už zbývá jen s plným bříškem sfičet dlouhýýým sjezdem do údolí,...
při kterém si musíte dávat dobrý pozor, aby nedošlo k nějaké diplomatické roztržce s místními autoritami a jsme doma. Zpočátku mi Ötztalské údolí do oka moc nepadlo, ale dnešní horské stezky ideálních parametrů výrazně zlepšily dojem. Tady by to určitě stálo za delší průzkum. Ale není čas. Rychle sbalit a odjezd. Už na nás čeká poslední štace - hlavní město Tyrolska Innsbruck s Nordkette trailem, o kterém se náš průvodce Kurt nemůže rozhodnout, jestli je víc legendární nebo obávaný.
Den 4
Lokalita: Innsbruck
Místo: Innsbruck + Steinach
Další info:
Nordkette Singletrail / Bikepark Tirol
Tak a jsme skoro v cíli naší výpravy. Stylově ji zakončujeme v hlavním městě Tyrolska - Innsbrucku. . Výstavní město snoubící historickou a ceněnou moderní architekturu žadoní o prohlídku, ale musí ještě vydržet.
Co říká o oblasti náš průvodce: The location in high Alpine terrain right above the rooftops of Innsbruck makes Nordkette single trail unique wordwide. The technicaly demanding route starts at the Seegrube at 1905 m, throughout a lenght of 4,2 km a 1030 altitude metres riders encounter a kaleidoscope of steep curves, rocky jumps and root sections with cleverly integrated northshores and drops.
První na řadě je vyhlášený Nordkette Singletrail. Převýšení 1000 výškových metrů na 4 kilometrech z něj dělá velmi obávanou záležitost. Nenechte se zmást. První sekce jsou sice docela přívětívé...
Jenže ještě v horní třetině se trail utrhne z řetězu a začne se divoce propadat do údolí. Šutrové sekce doplňují šutrově-kořenité sekce, do toho se ještě hlásí o slovo bláto po včerejším vydatném deštíku. Pro polovinu našeho osazenstva je to konečná. Dál pokračuje jen trojka nejtvrdších kolegů, my ostatní většinu sekcí uctivě objíždíme po šotolině, napojujeme se jen tam, kde nejde uplně o život. Při malé pauze nám místňák Thomas prozrazuje traťový rekord, který drží Novozélanďan Brook MacDonald - 9:46. Neuvěřitelné, nepředstavitelné. Něco jako kdybyste řekli, že vyběhnete z údolí na vrchol Sněžky za 15 minut.
Přesně uprostřed trailu je super posílák (je dost možné, že nemám správnou terminologii, toto není uplně můj šálek kávy) s krásnou kulisou města. Naše trojice statečných ho chvilku okukuje, ale nakonec se rozjíždí jen Jens. Jenže mu to trochu podjelo...
A letí fakt daleko. Na zada. Buch. Chvíli nevíme jestli volat sanitku.
Jens sice ještě leží někde hluboko a daleko v kopřivách, ale kluci už hlásí, že přežil.
V dolní části si ještě dáváme nějaké northshore serepetičky a už jsme dole. Ehh. Na mé backcountry/all-mountain buňky dost masakr, děkuji, jednou bohatě stačilo:) Jedeme na jídlo a cestou míjíme vyhlášenou moderní architekturu Zahy Hadid.
Svačinka a...
...jedeme dál! Dnešek ještě zdaleka nekončí. Následuje totiž rychlý přesun do bikeparku ve Steinachu. Trochu tady sprchlo, z čehož má radost hlavně náš mechoš Werner.
Kousek od dálníce na Brennerský průsmyk nás čekají tři lajny - lehká, střední, těžká. Začínáme lehkou a z ní už neslézáme. Super flow, nekonečně klopenek, dvojáčky, houpáčky. Paráda. Ze zvědavosti si střihneme i střední červenou, ale po dešti je to na kořenitém trailu zbytečný boj.
A tak dál hoblujeme nejlehčí, která rozdává radost plnými hrstmi. Klopka, dvoják skočit, dvoják zkopírovat manuálem, klopka...mám ze sebe radost. Ostatní už jdou do sprchy, ale s Johnem, nezmarem z britských ostrovů, si to dáváme ještě jednou a pak už to fakt zabalíme. Tak ne. Ještě jednou.
Večer vyrážíme do Innsbrucku. Prý je to nejzábavnější město v Rakousku. Díky vysokým školám to tady žije, ale není to tak "posh" jako ve Vídní. Na první pokus sice lezeme do nějakého pochybného podniku, s pivem za 10E, ale za chvíli už sedíme irské putice a pokládáme důstojnou tečku za naší tyrolskou výpravou.
PRAKTICKÉ INFORMACE
Charakteristika
Turistická infrastruktura připravená v Tyrolsku pro cyklisty je stejně kvalitní jako široká. Na své si přijdou začátečníci, rodiny s dětmi stejně jako bikoví experti. Silničáře vyzývají horské průsmyky, vyznavači pohodlné cyklistiky mohou šlapat na vyhlášených cyklostezkách v horských údolích a podél řek Dráva nebo Inn. Na bikery čeká více než 3000 kilometrů značených a certifikovaných tras rozdělených do tří obtížností. Lahůdkou pro nadšené bikery je značená trasa Bike Trail Tirol, který v 32 etapách v celkové délce přes 1000 kilometrů obkružuje celý region. Horkou novinkou jsou elektrická kola – Tyrolsko se pyšní velmi propracovanou sítí pro jejich provoz – připraveny jsou trasy, půjčovny i dobíjecí stanice. Zapomenout nesmíme ani na 50 lanovek, které vám jednoduše vyřeší namáhavé zdolávání alpských převýšení.
Cesta
Vzdálenost z Prahy nebo Brna do Innsbrucku je 500 až 600 kilometrů. Potřebovat budete rakouskou dálniční známku – na 10 dnů za 8 Euro.
Na čem vyjet
Samozřejmě záleží na vámi preferovaném stylu, zvolených trasách a jejich obtížnosti. Na většinu tras je ideální celoodpružený bike disponující 100 - 140mm. Jestli se chystáte do bikeparků, na zdvihy adekvátně přitlačte. Jestli preferujete cyklostezky, stačí krosové kolo.
Jaké bude počasí
Nezapomeňte, že Tyrolsko je horský region. Vybírejte měsíce se stabilním počasím, kdy je hrozba špatného počasí nejmenší - letní měsíce případně brzké babí léto. I tak pozor. Vždy si přibalte teplé oblečení, i v červenci vás může potěšit mrazivé ráno.
Jak se orientovat
Oficiální trasy jsou kvalitně značeny. S výběrem tras a výletů vám pomohou výborně připravené brožury s mapkami a itineráři tras, které najdete ve všech infocentrech, stanicích lanovky a další turistické infrastruktuře. Ke stažení jsou i z internetových portálů oblasti. Zdarma si můžete stáhnout i GPS záznamy tras.
Kde se ubytovat
V oblasti je široká nabídka ubytování všech úrovní. S výběrem vám pomůžou oficiální turistické portály oblasti. Především bydlení v apartmánech se dá najít velmi výhodně.
Zajímá mě náročnost
Obtížnost je daná vybranými trasami. V oblasti jsou připraveny nenáročné „rodinné“ trasy i těžké alpské tůry.
Užitečné odkazy
Průvodcovská společnost Kurta Exenbergera
Hodnocení Trail-Busters
1. Bikeparky a downhillové traily, které jsme vyzkoušeli, si netroufám konkrétně hodnotit, protože to není uplně můj šálek kávy (ale vlastně si to neodpustím - bikepark ve Steinachu byl super). Obecně si myslím, že Rakousko se snaží a dělá v této oblasti solidní pokrok, i když třeba na francouzské údolí prošpikované traily to ještě nějakou dobu nejspíš stačit nebude.
2. Horské traily se líbily hodně, o tom žádná, ale do absolutní špičky jim chybí "epický" rozměr a šíře možností jako například v sousedním Švýcarsku. Řekl bych, že Rakousko je ještě stále vhodné spíše pro ty, kterým se líbí horské šotoliny. Na "velký" all-mountain to ale zatím úplně není.
3. Zatímco doposud to bylo samé "ale", v jedné disciplíně Rakousko exceluje. Nesmíte totiž zapomenout na doprovodné faktory vaší dovolené - snažší dostupnost, vstřícnost místních lidí, domácí atmosféra, parádní místní speciality a dokonale fungující turistickou infrastrukturu.
4. No a nakonec nám zbývá už jen ohodnocení samotné akce Multivan Bike Trip Tirol. Je to rozhodně zajímavá zkušenost, ideální pro milovníky "tvrdšího" ježdění na biku se zdvihem 160mm a více, kteří jsou zvyklí na lanovky a bikeparky. Za vyzdvihnutí stojí opravdu přátelská atmosféra, vynikající servis a pohodlí, určitě také promyšlený plán a výběr toho nejlepšího z oblasti. O nic se nestaráte, ráno sednete na bika a do večera si užíváte. Na druhou stranu, jako by mi trocha té dřiny a nepohodlí chybělo k zafixování zážitků:)
INNSBRUCK
Pokud vyrazíte do Tyrolska, určitě byste si měli vyhradit pár dnů na poznání jeho hlavního města. Téměř dvousettisícový Innsbruck ležící v údolí řeky Inn ze všech stran pevně sevřeném alpskými dvoutisícovkami totiž nabízí až neuvěřitelnou koncentraci zajímavostí.
Památky
Díky strategické poloze a faktu, že byl až do roku 1665 hlavním sídlem mocného rodu Habsburků, je Innsbruck doslova prošpikován významnými pamětihodnostmi. Minout byste neměli unikátní gotický arkýř Zlatá stříška, císařský zámek Hofburg, barokní dóm Svatého Jakuba, premonstrátský klášter Wilten nebo renesanční zámek Ambras s obrazy malířským mistrů. A to je jen rychlý výčet toho nejzajímavějšího.
Moderní architektura
Ačkoliv by se mohlo na první pohled zdát, že Innsbruck žije hlavně ze své bohaté minulosti, opak je pravdou. Jeho moderní architektura patří mezi to nejzajímavější, co můžete v Evropě vidět. Vděčí za to odvážné spolupráci s vyhlášenou architektkou Zahou Hadid. Skokanský můstek Bergisel, kam můžete vyrazit na oběd do panoramatické restaurace, nebo stanice lanovky Nordkette jsou oprávněně považovány za mistrovské kousky současné moderní architektury.
Noční život
Když se Rakušanů zeptáte, kde je v jejich zemi nejlepší zábava a noční život, mnoho z nich vám bez váhání odpoví, že v Innsbrucku. Není tak hektický a „posh“ jako ve Vídni, na druhou stranu mu univerzity plné studentů dodávají šťávu a bezprostřednost. Když si navíc připočtete krásné historické centrum, kde si lehce najdete podnik přesně podle svého gusta, uznáte, že na tom určitě něco bude.
Hory a sport
Že mají v Innsbrucku ke sportu více než vřelý vztah, dokazuje konání už dvou zimních olympijských her a celé řady dalších špičkových sportovních událostí. Vynikající sportovní a turistická infrastruktura vhodně rozvíjí přírodní dary krásného horského okolí, takže se tady vyřádíte jak v létě, tak i zimě. Cyklostezky, sjezdovky, lanovky, horské stezky a mnoho dalšího je na 100% připraveno na vaše dovádění. Začít můžete třeba lanovkou na vrchol Seegrube s dokonalým výhledem na Innsbruck a celé údolí Innu.
