Val d'Isère a Tignes
Uprostřed minulého léta mi zavolal Lukáš Vlach, manažer brněnského Merida Biking Teamu, že mají v autě volné místo do Val d'Isère, kde se pojede poslední závod světového poháru. „Je tam krásně, parádní hory a určitě se najde i volnější den, kdy bys mohl vyrazit s bikem,“ ševelí mi do ucha Lukin, jako by mi dohazoval rande naslepo. O oblasti mám jen mlhavou představu. Vím snad jen to, že je to pěkně daleko. Ale když to nebudu muset odřídít za volantem, tak proč ne? Je to výborná šance poznat se s dalšíma horama, takové nabídky se prostě neodmítají.
Jen blázen může vyrazit na rande nepřipravený, a tak sedám k počítači a googluju, co se dá. A hned jsou kontury objektu mého zájmu konkrétnější. Savojské Alpy jsou nejvyšší, jednou z nejvýznamnějších a také nejnavštěvovanějších alpských oblastí, která se rozkládá převážnou částí ve Francii, jen kousky zasahují do Švýcarska a Itálie. Největší atrakcí je samozřejmě majestátní a v sezóně turisty obležený Mont Blanc – s 4807 metry nejvyšší hora Evropy. Tak základní obrázek by byl a teď hurá najít nějaké pořádné traily. Zběsile buším do klávesnice, prohledávám osvědčené zdroje, důmyslně kombinuju klíčová slova. Nic. Zatímco v pár desítek kilometrů vzdáleném Švýcarsku vám servírují trasy s GPX až pod nos, tady je to skoro sprosté slovo. V bikeparcích, které nabízejí sjezdové orgie, enduro i XC trasy, to ještě jde. Jakmile chcete vyrazit za jejich hranice, je to bída. Pak si ale všimnete velkého počtu průvodcovských společností, které v oblasti fungují, a je vám to hned jasné. Za jistotu nejlepších trailů si tu musíte zaplatit nebo si je jít hledat sami.
Je konec července, za námi dálniční maraton a my konečně vystupujeme ve vyhlášeném horském středisku ležícím uprostřed Savojských Alp v osmnácti stech nad mořem, nějakých pět kilometrů od italských hranic.
Val d'Isère je spíš než malebná vesnička rakouského typu trochu nafouklá, ale stále ještě příjemná turistická králikárna. Měli tu olympiádu v devadesátém druhém, Tour de France a tento víkend tu pravidelné lyžařské svěťáky doplní i ten bikerský. Ubytování díky kapacitám zimní sezóny není problém. Za velmi rozumnou cenu můžete mít apartmán přímo na hlavní třídě s výhledem na okolní kopečky, které sebevědomě rostou k třítisícové hranici.
Není na co čekat. Pod vedením Lukáše Vlacha a Viktora Zapletala se rozjíždí příprava a stavba zázemí české bikerské XC reprezentace. Tři velké stany v pohodě pojmou vše potřebné, ale vedle kamionů profi týmů, které po rozložení připomínají výrobní halu ČKD, to na body trochu prohrávají. Příjemná rodinná atmosféra deficit čtverečních metrů ale plně vynahrazuje. Stany stojí. Materiál je nachystaný.
Tip: Zajímá vás atmosféra elitních závodů světového poháru? Podivejte se na VIDEO zachycující závodní cvrkot z pohledu bikových žurnalistů.
Vše je připraveno, a tak s meriďákama vyrážíme prozkoumat okolní kopce. Val d'Isère totiž se sousedním Tignes tvoří bikepark velmi solidních parametrů. Kombinace pěti velkých lanovek, 150 kilometrů trailů a úžasných hor je hodně silný kalibr. Downhill, Freeride, Enduro, XC - je tu všechno. 29 trailů. 2 zelené, 10 modrých, 5 červených, 3 černé, k tomu bikeland a nějaké další věcičky. Nakopané a dobře udržované, někdy trochu slabě značené. Bikové zábavy je tu na celý týden. Bohužel je pozdní odpoledne a my dnes máme jen jeden pokus.
Tip jak ušetřit
Lanovky v oblasti nejsou levná záležitost. S ubytováním ve vybraných hotelech nebo apartmánech dostanete KDO Card, se kterou máte lanovky a další aktivity v oblasti zdarma nebo značně výhodněji. Podle tajné rady slečny z turistických informací si KDO kartu můžete koupit v Tignes u lanovek za přibližně 2 Eura. Speciální nabídka ale platí jen v určitém časovém období letních měsíců.
Lanovka Olympique nás vyplivuje pod vrcholem Toviere (2695 m.n.n.) a my máme rázem jako na dlani celý masiv okolních vrcholů. Když už si myslíte, že to výš nejde, buch, naráz je tam další a ještě vyšší hora. Ne ne, nejsou to malé hory. Variant jak dolů je spousta. Ale čas nás tlačí ke zdi, a tak volíme nejjednodušší cestu do našeho údolí - trail L´Enduro. 8 kiláků a 840 výškových.
Úzká stezka nás na seznámení nejdřív vede po horských planinách, panoramata jak z praku všude kolem, žádná divočina, takový ten poctivý (bikeparkový) all-mountain. V polovině trail způsobně obkrouží horské jezero, jakoby si sám říkal o pár pěkných fotek, a vzápětí se zlomí do prudkého údolí horské říčky.
Tak takovou první schůzku si nechám líbit!
Traily pod Mont Blancem
První kontakt dopadl navýsost dobře, jakoby pověstná francouzská elegance dokázala formovat i horské masivy. Savojské Alpy zkrátka udělaly dojem, a tak se hned pouštím do plánování dalšího setkání, které by šlo trochu do hloubky. Naštěstí jsem si z domu přivezl kontakt na TrailAddiction, vyhlášené průvodce s výborným renomé. Stačilo pár mailů a jsme nahlášení na jejich celodenní specialitu s názvem „Destination X“ spojující nejlepší singletracky v západním podhůří Mont Blancu.
Další den brzo ráno sedáme do auta a frčíme hlubokým údolím řeky Isery na sraz s naším průvodcem. Snídaní řešíme stylově - křupavé croissanty z vesnické pekárny jsou neopakovatelné - a můžeme do akce.
Před alpskou chalupou v jednom bočním údolíčku nás už čeká sympaťák s nechytatelným přízvukem liverpoolského předměstí, který naše překvapení hned řeší vysvětlením, že Savojské Alpy jsou oblíbeným útočištěm britských emigrantů před útlakem počasí. Překládáme kola, sedáme do dodávky řízené jeho pohlednou kolegyní a necháme se vést uzoučkou silnicí šněrující údolími.
Tip: Vyplatí se průvodce?
Český biker je zvyklý všechno řešit sám a šetřit, kde se dá. Tak proboha na co průvodce? Přece na to, abyste si svou těžce napracovanou dovolenou užili do poslední kapky. Sednete na bike a soustředíte se jen na trail před vámi. Žádné starosti, žádné bloudění, žádné zbytečné hoblování asfaltu a šotolin, žádné zoufalé hádání směru na každé křižovatce. Ten rozdíl je závratný. Služby průvodců v Savojských Alpách se přitom postupně přesunují od zajištění jednotlivých vyjížděk k profesionálnímu zajištění celé dovolené. Nabídnou vám ubytování na horské chatě, plnou penzi, shuttle na každé vyjížďce a samozřejmě průvodce, který vás protáhne tím nejlepším v oblasti. Za takový týden zaplatíte přibližně 500 euro. Jestli se to vyplatí, si musí spočítat každý sám. Inspiraci hledejte třeba u TrailAddiction.com, které můžeme stoprocentně doporučit.
Vysedáme v horském sedle. Kde přesně? Netuším. Pojem o světových stranách jsem ztratil tak o padesát serpentýn zpět. Ben nás nejdříve zdvořile upozorní „žádné GPS záznamy, prosím“ a pak ukáže hluboko do údolí.
Před námi je 14 kilometrů a 1400 výškových metrů sjezdu do údolí. Rozehřívací stezku plnou technických skalnatých pasáží střídá šotolinový výšvih, za kterým už následuje dech vyrážející paráda.
Uzoučký singl se vlní po příkrém hřebínku...
...hluboko pod námi se třpytí azurové jezero Lac de Roselend, za kterým se sebevědomě rozvaluje masiv Mont Blancu.
Nasazuju si zpátky bradu, dělám pár fotek, které by chtěl v deníčku každý biker...
...a pouštíme se do tak akorát technického, rychle odsýpajícího, přitom snad nikdy nekončícího sjezdu.
Zastavuje nás až cukrárna v Beaufortu. Kdybychom to teď otočili domů, neřeknu ani popel. Ale neotáčíme. Na náměstíčku nás čeká kafíčko, zákusek i naše dodávka.
Ta nás vyhoupne k dalším 12 kilákům stoprocentního singlu řízlých peprnýma 1300 výškovýma v masivu Beaufortain nad olympijským městečkem Albertville. Jestli byl dopolední trail „svižný“, tak jeho odpolední bratříček je „ostrý jako břitva“. Řítíme se lesem, náročnou technickou pasáž střídá hned další ještě těžší, skalky a kořeny, prach a pot, adrenalin a za ním endorfin. Když se vynořím pod kopcem, nechápavě se kolem sebe rozhlížím, mám pocit, že jsem se propadl do jiné dimenze. Jedno projetí vám dá víc než půl roku šmirglování českých kopečků. Zbývá popojet vlakem k našemu autu, vydrhnout se v ledovcové říčce a druhé rande je za námi. No jasně, vím, na pilu se nemá tlačit, ale po dnešním dostaveníčku bych se už klidně ženil.
Nestačilo? Ještě zbývá jeden trail, ale ten byl tak dokonalý, že jsme mu museli udělat vlastní článek.
Jak je to daleko
Z Prahy do Val d'Isère je to necelých 1200 kilometrů. Většinu cesty ukrojíte po kvalitních dálnicích. Ve Švýcarsku potřebujete dálniční známku za 40 CHF.
Na čem vyjet
Náročnější terén se vám bude nejlépe zdolávat v sedle all-mountain biku se zdvihem kolem 140mm. Ale povinnost to není.
Počasí
Savojské Alpy jsou nejvyšší alpskou oblastí a tomu odpovídajícím klimatem, proto jsou ideální dobou k návštěvě letní měsíce. I tak pozor – vždy si přibalte teplé oblečení, i v červenci vás může potěšit sněhová nadílka.
Jak plánovat a orientovat se
GPX záznamy kvalitních tras v oblasti lze najít v omezené míře. Nejlepší trasy si místní průvodci chrání jako rodinné stříbro. Pokud nechcete využít jejich služeb, musíte se spolehnout na dobrou mapu a trasy pro pěší turistiku. Výrazně lepší situace je kolem bikových středisek, kde jsou k dispozici záznamy tras a mapky v tištěné i elektronické podobě.
Co nezapomenout doma
I v létě teplé oblečení. Lékárničku. Náhradní brzdové destičky. Dobré pojištění kryjící terénní cyklistiku.
Jídlo a ubytování
Ochody, restaurace a kavárny jsou v horských centrech docela drahé. Pokud chcete ušetřit, vyplatí se sjet do údolí do některého ze supermarketů. Naproti tomu ubytování v apartmánech se dá díky velkorysým kapacitám zimní sezóny pořídit velmi výhodně.
Náročnost
Počítejte s tím, že jsou to velké hory vhodnější spíše pro zkušenější bikery. Rozvinutá turistická infrastruktura však hrany obtížnosti hodně obrušuje.
Užitečné odkazy
Val d'Isère www.valdisere.com
Bikepark Tignes www.tignes.net
Bikepark Beaufort www.beaufortain-bike.com
Průvodci TrailAddiction www.trailaddiction.com
Související reporty
