V jihovýchodní Asii existuje oblast proslulá výrobou opia - Zlatý trojúhelník. Ještě nedávno zajišťoval polovinu světové produkce této drogy. Pokud holdujete opiátům, na své si však přijdete i v Evropě. Ta má totiž svou endorfinovou zónu, zemi zaslíbenou bikování, naší nejsladší droze.
Zlatý trojúhelník je označení zaužívané pro narkomafií ovládanou hraniční oblast Barmy, Thajska a Laosu, kde je soustředěna intenzivní produkce máku setého. Ten je zde následně zpracován na opium a exportován do celého světa. Když jsme před rokem plánovali bikovou dovolenou, zaměřili jsme se na území, které se asijskému drogovému ráji až nápadně podobá. Lokalita je vytyčena v trojúhelníkovém tvaru třemi městy, zahrnuje tři státy…a bikový matroš tu dostanete v té nejlepší, neředěné kvalitě.
Můžete roky zkoušet, vymýšlet, experimentovat, hledat. Nakonec ale uznáte, že co se týče bikování staré dobré Alpy, obzvláště na evropském písečku, překoná jen málo co. Nádherné hory, nekonečné kilometry trailů, k tomu perfektní lanovková infrastruktura. S jídlem ovšem roste chuť, tak proč se omezovat jen na jedno menu? Napadlo nás proto spojit ty nejlepší lokality a z nich si vyzobat nejlepší traily – něco jako byste si v restauraci objednali tři argentinské steaky, samozřejmě bez přílohy, a z každého si odkrojili jen dvě tři nejchutnější sousta. Pod rukama nám tak vznikl unikátní, neuvěřitelně různorodý, zážitky napěchovaný bikový „Zlatý trojúhelník“.
Díky, penicilíne! Zásluhou přelomovému objevu antibiotika se totiž mezi horskými vrcholky sevřené městečko s vyhlášenými klimatickými lázněmi a sanatorii začalo proměňovat na zimní i letní centrum sportů a turistiky. Dnes tak Arosa ležící v úctyhodné výšce 1700 metrů nad mořem disponuje moderním lanovkovým propojením až do sousedního Lenzerheide, které je skryto za vysokým hřebenem. S hluboko v údolí ležícím Churem, hlavním městem kantonu Graubünden, obstarává spojení 1100 výškových metrů překonávající železnice. A co to znamená pro bikery? S pomocí lanovek a vlaku máte v oblasti skoro nekonečné trailové možnosti. Vše má ovšem plusy i minusy. Hlavní negativum pocítíte na peněžence – jste ve Švýcarsku, takže kam se podíváte, všude draho jak čert. Za stan v místním kempu, i když klidném a perfektně vybaveném, zaplatíte podobně jako za apartmán jinde v Alpách. Vyplatí se to?
OBTÍŽNOST: LEHČÍ STŘEDNÍ
DÉLKA: 15 km
PŘEVÝŠENÍ: 994 m
GPX: stáhnete kliknutím na ikonu
Zatraceně jo! A hned vykládáme trumfy na stůl. Už náš první, především seznamovací okruh je nevyumělkovaná, přirozená trailová miss s nejlepšími mírami. Bez okolků využíváme výhody all-inclusive karty poskytované k ubytování a skáčeme na lanovku Hörnli-Express. Než řekneme „zaplaťpanbuhzatylanovky“ jsme na hřebenu ve dvou a půl tisících a přímo před námi se začíná rozplétat velmi solidní trail do sedla Urdenfürggli.
V jeho závěru budete muset hodit kolo na záda, takže pokud máte od svého dětského lékaře omluvenku, klidně si můžete vytáhnout žolíka a celý úsek překonat v kabince moderní lanovky. To nejzajímavější totiž začíná až ze sedla Urdenfürggli.
Do tempa vás dostane celkem ostře se zvedající, kamenná, panoramatická horská cesta traverzující hřebenem k majestátnímu Parpaner Rothornu. Utrpení ale není dlouhé a po dvou kilácích jsme v sedle Gredigs Fürggli.
A tady už čeká…sexy kočička! Když jsem tuhle trailovou krásku letmo zahlédl před rokem při vyjížďce ze sousedního Lenzerheide (report TADY), slíbil jsem si, že se k ní musím co nejdřív vrátit. Proč? Protože způsob, jakým se koketně, s plnou grácii vine nádherně soustruženým svahem rozložitého údolí, je maximálním příslibem bikového štěstí. A jo? Jo! Škoda každého slova, které padne vedle.
Aby toho nebylo málo, trail vás po nejšťavnatějších pasážích sedmikilometrového sjezdu, před návratem zpět k dolní stanici lanovky, vyplivne u Älplisee. Dle mého skromného mínění je to jedno z nejkrásnějších jezer, které jsem měl doposud čest poznat. Na lavičce na jeho břehu bych při západu slunce seděl a rozjímal o nádheře života nejradši dodnes…
OBTÍŽNOST: LEHČÍ STŘEDNÍ
DÉLKA: 25 km
PŘEVÝŠENÍ: 1884 m
GPX: stáhnete kliknutím na ikonu
Takže včera jsme si zašpásovali s místní trailovou koketou, dnes si zahrajeme „Nebe, peklo, ráj“. Na řadě je o dost drsnější záležitost. S panem Epickým se totiž nežertuje, pokud ho ale uboxujete, odměna bude sladká, to slibuju. Začátek stejný jako včera. Lanovkou nahoru, ideálně až na Urdenfürggli, ušetřené síly se budou hodit.
Dál opět známým traverzem směr Parpaner Rothorn. V jeho polovině míjíme včerejší sexy odbočku ze sedla Gredigs Fürggli a šlapeme dál vstříc skoro třítisícovému Rothornu. Závěr je hodně na morál, navíc i v létě tu můžete potkat hluboká sněhová pole. Na vrcholu je vyhlídková restaurace a stanice lanovky ze známého Lenzerheide, respektive sousední vesnice Valbella, na západní straně hřebenu. Pokud vám to dole v Arose ještě stále nepřišlo drahé, tady už bude.
Naštěstí jedna věc je tu zadarmo…traily! Začátek sjezdu klikatícího se jižní stranou hory vede ještě po rozbité kamenné cestě, na prvním rozcestí se ale odpojujeme na trail, který hluboko pod námi obmotává horské jezírko a pak se stáčí k salaši Alp Sanaspans. Šutry a rockenrol! Dlouhý, mezi kameny tančící, postupně stále více technický, a pokud na to máte, tak i rychlý, několikakilometrový úsek, který si zapamatujete. Není ale nekonečný, půl kilometru nad salaší už čeká odbočka do pekla.
Marně vzpomínám, kdy mě tak moc bolelo pět set výškových metrů. Sedlo Furcletta je trochu paradox - stoupáte do nebe, přitom se cítíte jak na cestě do pekla. Každý kopec má ale svůj vrchol, zaplaťpánbuh, bolelo to, ale jsme nahoře.
A odsud, vážené dámy a pánové, je to už jen nebe. Jeden z nejlepších trailů, jaký jsem kdy jel. Skoro deseti kilometrový, neuvěřitelně různorodý, krásně odsýpající, ještě krásnější přírodou obklopený, tak akorát technický, přímo do Arosy vedoucí…Pan Epický.