PŘEHRADA ZABIJÁK - ZAPOMENUTÉ PŘÍBĚHY ČESKOSLOVENSKA - 3. DÍL

NÁVAZNOST NA TRAILOVOU LOKALITU: SINGLTREK POD SMRKEM / TANVALDSKÝ ŠPIČÁK

Stačí pár šlápnutí, za zády nám mizí poslední jablonecké domky a už jsme v chladivém stínu lesa. Ranní rozcvička je to však velmi vydatná. Stoupání na téměř devítistovkový vrchol Černé Studnice nás po ránu mačká jak dva zralé citrony. Ale znáte to, dobré věci si musíme zasloužit… A náš dnešní okruh Jizerskými horami dobrou bikovou věcí rozhodně je. Nejenže je dobře namixovanou směsí kvalitních terénních úseků a zajímavých míst, bonusové body si připište i za strategickou polohu mezi dvěma trailovými centry – s přímou návazností na Bikepark Tanvaldský Špičák a pohodovou dojezdovou vzdáleností na Singltrek pod Smrkem.

Konečně stojíme na vrcholu Černé Studnice. Vítá nás tu věkem trochu omšelý výletní areál, kterému dominuje historická kamenná rozhledna s parádními výhledy na Jablonec, Jizerskohorský a Krkonošský hřeben i Český ráj s ikonickými Troskami.

To pravé bikové pokochání však začíná až za rozhlednou. Stezka pokračuje po Černostudničním hřbetu přímo k Tanvaldu.

Nenechte se zmást nesmělým nástupem. Zábava začíná pozvolna, vytrvale však graduje do náročného, kamenného finále. Trail střídá rychlé sjezdíky s velmi technickými sekcemi, okolo nás se míhají skalky a skály.

Tohle je opravdový kamenný klenot!

Projíždíme ulicemi Tanvaldu a Desné. Traily Tanvaldského Špičáku teď máme na dosah, ale odbočka do údolí Bílé Desné nám vyměňuje možné sjezdové potěšení za prachobyčejnou dřinu. Stoupání lesní asfaltovou cestou k našemu dnešními cíli je místy urputné a také docela dlouhé. A tak máme aspoň dostatek času pozorovat okolí, kudy se před staletím valila vodní katastrofa. Poslední domky pomalu střídají prudké svahy sevřeného údolí. Není těžké si představit, jak v tomto přírodním trychtýři voda protržené přehrady nabrala na síle. „Prvním objektem, na který masa vody narazila, byla panská pila s hájovnou, u níž se nacházely složené zásoby zpracovaného dřeva. Objekt voda smetla tak dokonale, že nebylo možné rozpoznat, kde domy stály. U pily složené dřevo, jež vzala voda s sebou, následně působilo jako beranidlo a spolu s balvany, které voda unášela, likvidovalo vše, co jim stálo v cestě,“ popsal začátek smrtící události ve své Knize o Jizerských horách Miroslav Nevrlý.

Údolí se otevírá. Stromy se rozestupují. Přijíždíme k osudovému místu. Nejnápadnějšími pozůstatky je šoupátková věž přehrady a štola zajišťující propojení se sousední Soušskou přehradou, z terénu však vystupují jasné, byť časem obroušené kontury celé přehrady. Dlouhé roky bylo místo romanticky maskováno přírodou, ke stému výročí tragédie však bylo okolí vykáceno a zkultivováno, v roce 1996 byla přehrada prohlášena za kulturní památku. V posledních letech se stává stále populárnějším turistickým cílem, jak dosvědčuje paní v chatce s občerstvením. Zajímavostí je, že ačkoliv samotná přehrada se založení Československa těsně nedožila, život v Rakousku-Uhersku i Československu si zakusil soudní proces vedený kvůli jejímu protržení. Po dlouhých 17 letech skončil osvobozením obžalovaných – za katastrofu nemohla špatná konstrukce nebo nekvalitní stavba, ale geologická porucha ve velké hloubce.

Za nešťastnou přehradou se napojujeme na hřebenové partie Jizerských hor a jejich vyhlášené panelové cesty. Trochu nuda, netřeba prodlužovat, betonovou kalvárii brzo opouštíme.

Po lesních cestách občas zpestřených terénními úseky sjíždíme až k Josefodolské přehradě.

Ta v sedmdesátých letech minulého století zatopila, jak dodnes vzpomínají místní pamětníci, jedno z nejkrásnějších jizerskohorských údolí. Dál pokračujeme po charismatické staré stezce, kudy se staletí sváželo zboží z horských sklářských dílen.

Za rozhlednou Slovanka si užíváme další famózní sjezd a ani za ním neubíráme tempo. Mixem rychlých a zábavných přírodních stezek se sklouzáváme až do Jablonce. Kam jinam než k přehradě, která je odpočinkovým srdcem tohoto sympatického, mladistvě sportovního města.

Jizerské hory s vybetonovanými hřebenovkami nemají zrovna nejlepší bikovou pověst. Jenže naše dnešní trasa dokázala, že sever má co nabídnout i milovníkům terénu. Některé náročné pasáže bychom se nebáli zařadit mezi české bikové klenoty. K tomu si můžete připočítat strategickou pozici v dosahu dvou populárních trailových center i velmi zajímavou historii kraje vyšperkovanou smutným příběhem protržené přehrady Desná. Takže? Prostě spokojenost!

Nástupní bod: Jablonec nad Nisou

Cíl: Jablonec nad Nisou

Délka: 42 km

Nastoupáno: 1352m

Povrch: 40% lesní a polní cesty, 15% lesní stezky, 45% asfalt

Obtížnost: Střední

Highlights:kamenné sekce Černostudničního hřbetu

GPX download:

Proč zůstat déle

Tady se nudit rozhodně nebudete. Hned po vyjížďce se můžete osvěžit přímo v Jablonecké přehradě. Pokud chcete poznat kořeny kraje, vyplatí se návštěva jabloneckého Muzea skla a bižuterie. Za návštěvu stojí i Jizerka (můžete si udělat odbočku přímo z naší trasy), která je nejvýše položenou osadou Jizerských hor a vedle útoků na teplotní minima se vyznačuje „rezervací tmavé oblohy“. Milovníci architektury a skvělých výhledů nesmí minout blízký Ještěd. Klidně celý den si vyhraďte pro návštěvu Malé Skály s okolím naplněným hrady, zříceninami, vyhlídkami, skalním bludištěm a oddychovým přírodním koupalištěm Žlutá plovárna. A pokud stále nemáte dost - nedaleko začínají hranice Krkonošského národního parku.

Jak se dopravit

S dopravou byste neměli mít problém – Jablonec leží na hlavním tahu na sever naší republiky.

Na čem vyjet

Ani s pevným bikem nebudete mít problém.

Jaké bude počasí

Raději si pečlivě zkontrolujte předpověď, hřeben Jizerek umí být chladný a deštivý.

Jak se orientovat

Trasa kličkuje i neznačenými cestami, pomoc GPX je proto velmi vítaná.

Kde se najíst a ubytovat

S občerstvením nebudete mít problém. Příležitost máte už na Černé Studnici, pak v Tanvaldu, přímo u Protržené přehrady, v závěru trasy třeba v populární Kapličce v Hraběticích a nakonec v některém z mnoha stánků rozesetých na březích Jablonecké přehrady. Doslova strategické ubytování naleznete v Pivovaru Volt (www.pivovarvolt.cz)

Na co si dát pozor

V létě je řada objektů ukryta bujnou vegetací. Pokud chcete prozkoumat co nejvíce objektů, vyrazte na jaro nebo na podzim.

Zajímá mě náročnost

Pozor, na Studničním hřebenu je několik velmi náročných technických kamenných sekcí. Jinak se jedná o příjemnou trasu střední náročnosti