ZATRACENĚ OSTRÝCH MINUS 15!

Backcountry na hřebenech hor je v létě boží. Ověřeno to máme nespočetněkrát. Ale co v zimě? Z lyží i sněžnic dobře víme, že jsou drsnější, sebevědomější, přímočařejší…a taky úplně jinak krásnější. Ale co zimní backcountry výprava s bikem? Nejvyšší čas to vyzkoušet.

 

Leden. Konečně zima. Ideální podmínky se sejdou jen výjimečně. Zasněžená krajina, ale ne zase tolik, abysme se bořili po pás. K tomu horský hřeben, dva parťáci, bike a batoh. Nic víc. Nic míň. Přesně na toto jsme čekali několik roků.

 

Cílem je hřeben naší oblíbené slovenské bikové perly. Míříme na Martinské hole. S Ozzim a Palem chceme projet jeho nejlepší část – z vesničky Turie vystoupáme přes boční hřebínek vrcholu Skalka na nejvyšší bod pohoří s názvem Velká lúka (1476 m.n.m.). Pak po skvělém hřebenu přes Veterné až na Hornú lúku. Tady zkusíme přespat v maličké útulni s poetickým názvem Grandhotel Partizán, ale v případě nutnosti bysme zvládli spaní i venku.

 

Skvělé načasování! Na Skalku ohlašující blížící se hlavní hřeben přijíždíme pár desítek sekund před západem slunce. Vítá nás tu spektakulární divadlo – kotouč slunce rozpitý ve zvedající se hradbě oblačnosti maluje fantaskní, každou vteřinou se měnící obraz neuvěřitelných barev.

 

Nenechte se zmást idylou teplého místečka za monitorem vašeho počítače. Teploměr padá pod zatraceně ostrých mínus 15 stupňů Celsia. Pocitová teplota je ale díky brutálnímu severáku přefukujícímu přes hřeben hluboko, ale opravdu hluboko pod indikovanou hodnotou. Na chviličku se přestaneš hýbat a koleduješ si o problémy…půlminutové sundání rukavic, abych vyměnil objektiv na foťáku, a na kost promrzlé, znecitlivěné ruce pak usilovně rozhýbávám další půlhodinu.

 

S pomalu padající tmou se probíjíme k poslednímu stoupání před hřebenem.

 

Barevné orgie se už dávno změnily na jízdu připomínající školní exkurzi v továrně na tmu. Všude okolo jen černočerná hmota nesměle krájená břity našich čelovek.

 

Do toho se vehementně hlásí o slovo peprné kamenné pasáže, které hřeben servíruje hned za vrcholem Veterného. Kosa, tma, sníh a led. Tohle není úplně pro slečinky…

 

Hřeben dobře známe z řady letních návštěv. V zimě a tmě je to jiný svět. Dokonale jiný.

 

Snad tisíckrát mám pocit, že už musíme dávno být u útulny. Ale stejná cesta je dnes snad pětkrát delší…

 

Konečně jsme, už pěkně promrzlí, na Horné lúce. Ale útulna Partizán (Pozor: útulna před nedávnem vyhořela, takže s ní v plánech nepočítejte) je plně obsazená. Nezbývá než na dnešní noc hledat útočiště na další nepříliš vzdálené chatě. Jestli dostaneme i tady košem, tak nás čeká trochu divoká noc. Teploměr se propadá k mínus dvacítce...

 

Klepeme na masivní dubové, větrem a deštěm ošlehané dveře. Vítá nás halasný zvuk kytary, závan tepla z kamen a vůně domácí slivovice. "Dobrý večer...chlapi, nemáte nějaké místo na přespání?", posíláme nesmělý dotaz do místnosti naplněné dobrou zábavou party zkušených trampů. Díky!

 

Hlavní slovo tu má Radoslav, který na kytaru posílá jednu vypalovačku za druhou. Vypadá, že se nechystá spát ještě dlouho. "Tak co s váma? Na povale je místo, zůstaňte přes noc." Jako poděkování uléváme chlapům "na košt" naší slivovice.

 

Na povale je to luxus. Žádné díry, střecha s přehledem drží teplo valící se z kamen o patro níž. Stačí jen odmést nános myších hovínek...

 

...a máme spaníčko jak v Hiltonu.

 

Ráno chceme stihnout východ slunce. Jenže když v šest, a pak znovu o půl deváte, vykouknu z chaty, místo probarvující se oblohy vidím akorát 50 odstínů šedi...a do pytle...oblačnost se přes noc zvedla a zatáhla celý hřeben mlhou.

 

No nic. Jdeme to ještě dospat. Z vyhřáté chaty se hrabeme až kolem desáté. Tyvole! Azuro se vrátilo!

 

 Dáváme sbohem chatě, srdečně děkujeme Radoslavovi a jeho kumpánům a se znovunalezeným nadšením sedáme na biky.

 

Vypadá to, že dneska to bude stát za to...

 

No fakt! Noční mráz a zvedající se mlha se postaraly o luxusní výzdobu krajiny. Pokud jste biker se srdcem estéta, a to my rozhodně jsme, tohle vás musí nadchnout!

 

Navíc na vymrzlém hřebenovém chodníčku je to dnes fakt zábava. I když kosa, nesměle ředěná paprsky ranního slunce, je jen o fous menší než včera...

 

Jak to jen popsat? Jedeme a závidíme sami sobě:)

 

Z Horné lúky se dnes vracíme po hřebenu stejným úsekem, který jsme projeli včera. Nuda? Zapomeň. Rozdíl dne a noci z trasy dělají dvě naprosto rozdílné akce. Oba směry mají řadu pěkných úseků, i když závěrečný stoupák na Veterné byl rozhodně lepší včera z kopce:)

 

Veterné je dost možná náš nejoblíbenější kopec na Martinkách. Je to prostě fešák, vždycky vypadá parádně.

 

 Za Velkou lúkou už začínáme spalovat výškové metry. A je to fakt zábava!

 

 Zajímavé je, že i když se nám ze všech stran snaží nakukat, že bez fatbiku to v zimě faaakt nejde, tak jsme tu nepotkali ani jednoho. Jestli ono to nebude spíš o tom srdíčku!:)

 

Teď už se ale z hlavního hřbetu odpojujeme zpátky na boční hřebínek Skalky.

 

Zbývá naposled se ohlédnout za naším ledovým dobrodružstvím...

 

...zamávat skvělému hřebenu Martinek a konečně to pouštíme dlouhým sjezdem až do údolí. Tak takové bylo naše seznámení s bikovým backcoutry v nejmrazivějších dnech minulé zimy. Mráz padající na mínus patnáctku notně posunul naše zážitky a hlavně hranice...a bylo to boží!

 

LÍBILO?...TADY MÁTE LETNÍ VIDEO Z FAMÓZNÍHO HŘEBENE MARTINEK. NEBO CHCETE POŘÁDNĚ PROZKOUMAT I OKOLNÍ KOPCE? A O KOUSEK DÁL MÁTE HŘEBENY VELKÉ FATRY A NÍZKÝCH TATER. MOC DALEKO? TAK PAK V PONDĚLÍ VYRAŽTE NA VRŠATEC. TADY MÁTE UŽITEČNÝNÁVOD NA BACKCOUNTRY VYBAVENÍ. NEBO SE PROSTĚ PŘIDEJTE K NÁM A ZAJISTĚTE SI PRAVIDELNÝ PŘÍDĚL NEJČERSTVĚJŠÍ INSPIRACE!