ZLATÝ TROJÚHELNÍK - ISCHGL - 3.DÍL

ISCHGL

Stát: Rakousko

Highlights: skvělá síť lanovek

Poznávací znamení: "posh" městečko

Lanovky: s kartou Silvretta Card k ubytování (včetně kempu) zdarma

Tip: V all-inclusiv kartě nejsou jen lanovky. Zdarma máte mimo jiné i veřejnou dopravu, bazény, místní muzeum a alpinárium.

Ještě před sto lety tu stál jen kostelík a dvě malé usedlosti. Dnes Paznaunské údolí vyplňuje moderní horské centrum s turisty hýčkající infrastrukturou. Ischgl, podobně jako předchozí dva vrcholy našeho trojúhelníku, těží z výborné polohy ve vysoké nadmořské výšce. Lanovky přímo z centra vyráží k třítisícové hranici, město je navíc propojeno se švýcarskou stranou údolí, kde v bezcelní zóně leží středisko Samnaun. Věhlasu se Ischglu dostalo především díky zimní sezoně a nespoutanému společenskému životu, který každoročně korunují velkolepé venkovní koncerty. Pod zasněženými horskými štíty tu už zpívali Roxette, Robbie Williams i Tina Turner. S příchodem letní sezony je ale hektičnost lyžařského centra ta tam, městečko se výrazně zklidní i zlevní, kouzlo hor i dosahu lanovek však zůstává. Míň lidí, stejně hor? To zní super! Jak si tedy v konkurenci nejvyhlášenějších destinací českými bikery zatím nepříliš profláknutá lokalita stojí?

TRAIL 1: SEZNAMOVAČKA

Místo pohledu na sexy horská panoramata nás ráno probouzí opona těžkých dešťových mraků. Na kolo jde sednout až po poledni, místo hřebenu musíme vytáhnout z rukávu náhradní rychloplán. Tady to jde snadno – jen co se objeví první trhlina mezi mraky, už sedíme v lanovce a hrneme si to k v horském kotli sevřené stanici Idalpe. Odsud se napojujeme na kravkami střežený horský chodník vedoucí k salaši Paznauner Taja.

Chvíli nahoru, chvíli dolů. Jeden úsek musí kola i na záda, ale následná skalnatá vyhlídka za to stojí. Na provizorní záskok to není vůbec zlé!

Po šesti kilometrech už na nás ale čeká šotolina a nijak zajímavý přejezd ke střední stanici lanovky Silvretta. Za ní se na nás už směje „bombící“, přitom nemálo technická závěrečná sekce Velilll trailu.

A brzda! Ovládnout downhillové pudy není jednoduché, ale zastávka se vyplatí. Když vás trail vyvede na šotolinu, nenechte se svést na louku s nudnými serpentýnami, ale tvrdohlavě se tlačte doleva ke kaňonu potoku. Malá odbočka vás záhy přivede k vysutému mostu Kitzloch - 100 metrů dlouhá subtilní lávka je zavěšena 70 metrů nad potokem Fimbabach. Pokud vás nesžírají závratě, rozhodně stojí za projítí. Navíc tu najdete bonusový závěr. Sice zbývá už jen pár set metrů, ale do prudkého svahu zakopaný trail plný ostrých toček je více než koncentrovaný finiš dne. Takže si sesumírujeme průběžné vysvědčení? Proti předchozím zastávkám se tu ježdění docela liší. Krása hor zůstává, jízda má ale citelně míň flow, zato je víc syrová, kořenitá i blátivá. V různorodosti je krása bikování, takže u nás opět spokojenost.

TRAIL 2: BEST OF ISCHGL

OBTÍŽNOST: STŘEDNÍ

DÉLKA: 19 km

PŘEVÝŠENÍ: 725 m (do kopce)

GPX: stáhnete kliknutím na ikonu

Abyste z Ischglu vymáčkli to nejlepší, musíte nahoru. Úplně nahoru. Což samozřejmě není problém, s all-inclusive kartou Silvretta tu máme přece lanovky zdarma, že ano. Takže nejdřív rychlá kabinka Silvrettabahn, pak sedačka Flimbabahn a jsme na hraničním hřebenu. 2800 metrů nad mořem vám ideálně vysvětlí, čemu vděčí Ischgl za svou zimní popularitu – horská panoramata jsou tu prostě exkluzivní. Jestli traily drží krok s kulisami, uvidíme za chvíli. U Greitspitze konečně začíná…biková hvězda, která nechybí v žádném prospektu…Salaaser Trail.

Tady musíme zastavit a vstřebat to. Tenká linka trailu se vlní na neobvykle úzkém a exponovavém hřebínku, který se ztrácí v dáli. I když ani dnes nemáme zrovna reklamní počasí, tahle kvalitní biková erotika se nikdy neokouká. A nejlepší na tom je, že zážitek z jízdy není ani o píď slabší. Vítr ve vlasech, řídítka v ruce, tohle je ráj.

Na vrcholu Salaaser Kopf se noříme do serpentýn...

...které nás svádí do údolíčka a horských chodníkem vedou zpět severním směrem.

Od stanice lanovky ze Samnaun se sklouzáváme flow trailem k chatě Alp Trida a první část dnešní bikové exkurze je za námi. Zatím moc dobré! Malá sváča a už se vezeme jako páni na sedačkové lanovce Flimjochbahn zpět na hraniční hřeben. Pod námi se opačným směrem klikatí serpentýny dalšího flow trailu, ale klidně ho vynechejte, nic zázračného vás tu nečeká. Vyskakujeme z lanovky a hned se pouštíme do druhé části, kterou obstará další bikové eso lokality – Velill Trail. A ten se toho rozhodně nebojí. Začíná ostrou pasáží padající mezi černé skály...

...pak neustále zrychluje, do cesty staví pár skoků a dropů...

...a nakonec pádí nekonečně se svažujícím stejnojmenným údolím až ke dveřím našeho hotelu. Pravda, traily tu nemají tak dokonale vystavěné jako v konkurenčních destinacích, jsou často klasicky „rakousky“ spartánské. I to má však své kouzlo, které v nás dnes společně s brutální dávkou výškových metrů spolehlivě zanechalo hluboký dojem.

ZÁVĚR: Něco málo už mám po světě projeto, ještě nikdy jsem ale nezažil tak intenzivní a různorodou koncentraci trailového štěstí. Nejpříjemněji překvapila Arosa s naprosto famózními úseky. Livigno je klasika se spoustou možností a variant, navíc tu neustále přibývají nové kilometry trailů. Neokoukaný Ischgl se blýskl perfektní sítí lanovek (zdarma) a kombinací svých dvou top trailů. A jak se osvědčil kočovný koncept „jen to nejlepší a rychle pryč“? Jednoduše skvěle! Plánování není o moc náročnější, přitom zahuštění kvality je prudce návykové. Život je přece příliš krátký na to, abychom jezdili šotolinu a špatné traily!