STROJ ČASU DO RESCHENPASSU - 1.DÍL - ENDURO PŘES TŘI ZEMĚ

Alpy mají jednu skvělou výhodu. Vedle snadnosti plánování, dostupnosti a kvalitní turistické infrastruktury je to téměř nekonečná variabilita výběru lokalit. Zkusili jste někdy spočítat, kolik vlastně Alpy mají atraktivních, kvalitních bikových oblastí? Když už si myslíte, poté co jste projeli obligátní Livigna a Saalbachy, že jste inhalovali všechnu trailovou moudrost světa, vždycky můžete objevit další, novou, neprofláknutou lokalitu, která vás zase nabije originálními zážitky. Takže copak nového tu máme připraveno na letošní dovolenou? Co takhle Reschenpass?! Nepatří mezi nejvykřičenější mediální hvězdy evropského trailového nebe, o to příjemnější však může být vaše překvapení.

Vyjasníme si to hned na začátku. Pokud potřebujete umetené flowtraily, deset klopenek na 100 metrů trailu a večer intenzivní společenskou aktivitu, tady to pro vás nebude. Pokud ale hledáte klidnější lokalitu, kde si užijete poctivé, neuhlazené bikování, žhavte pera a otvírejte notýsky. Průsmyk Reschen totiž nabízí zajímavou, po hříchu stále vzácnější kombinaci osobitých vlastností – kvalitní infrastrukturu lanovek se sítí zábavných, starosvětsky syrových, technických trailů. Šutry a kořeny všude a pro každého. Vlastně to je takový nefalšovaný návrat v čase do dob, dámy prominou, „chlapského“ bikování. Prostě stroj času do Reschenpassu.

Za pozornost rozhodně stojí také krapet zeměpisných informací. Oblast se rozkládá na rozmezí hned tří států – Rakouska, Itálie a Švýcarska. Velmi citelný je tu mix jižním sluncem vyhřáté energie tlačící se údolími od moře a drsného horského života v sevření téměř čtyřtisícových masivů Ortleru a Weisskugelu. A neméně zajímavá je i historie. Průsmykem se klikatila starověká cesta Via Claudia, mimochodem dnes populární dálková cyklotrasa, kterou před dvěma tisíci lety nechal postavit císař Claudius jako jeden z pilířů expanze římské říše do zemí za hřebeny Alp. Někdejší význam oblasti dokazuje také početná řada hradů rozsázených po příkrých svazích údolí. A z praktického důvodu se vyplatí vzpomenout i novodobé dějiny – celé Jižní Tyrolsko patřilo až do roku 1919 Rakousku-Uhersku, teprve po první světové válce území anektovala Itálie. Díky tomu má oblast dodnes, nejen jazykově, blíž spíš k rakouské pořádnosti než italské živelnosti. Konec školení, jdeme jezdit…

1. ENDURO PŘES TŘI ZEMĚ

Vítejte na palubě místní vlajkové lodi – 3-Länder Enduro. Míry a výtlak plavidla hovoří jasně. Tři tisíce sjezdových metrů, dvacet jedna trailů, čtyři lanovky, celkově čtyřicítka kilometrů. O charakteru ostatně dost prozrazuje už název. Nemusíte být drsný televizní detektiv, abyste rozlouskli, že vás čeká ostřejší bikování, kterým se prokličkujete přes hranice tří zemí. To zní věru lákavě. Ale znáte to, ne vždy reklamština odpovídá realitě. Takže? Vyrážíme hned ráno. Mrholí, i uprostřed prázdnin se teplota motá kolem velmi nevlídné desítky. Ještě že máme lanovku pár metrů od brány kempu v San Valentinu, jinak bychom do toho hnusu snad ani nevyjeli. Moderní kabinka nás briskně vytahuje do dvoutisícové výšky a těžké mraky se nám začínají otírat o hlavy. Náladu se snažíme zachránit kafíčkem na přilehlé horské chatě. Marně. Tak jdeme na to.

Na stezku se odrážíme přes trochu sebezapření. S roztáčejícím se výškoměrem se však začínají dít věci.

Černý Heideralm trail se rozmotává ve svazích pod lanovkou a tomu také odpovídá jeho syrový, skoro až downhillový charakter. Prudké rozbité pasáže, rolety oslizlých kořenů, šutry a skalky. Bláto. „Kanadské“ počasí pumpuje jízdu nekompromisní voltáží, která nás žene na hranici našich možností. Wow! Jsme dole.

Sedm set výškových je doma. Tohle byla teda parádní a dost nečekaná injekce bikového orgasmu! Naskakujeme podruhé do Heideralm lanovky a za chvíli jsme zase na kopci. Před námi je Platweg trail dlouze traverzující v úbočí nad jezerem Reschensee k další lanovce. Jestli nám na prvním trailu vzpomínka na kanadské traily párkrát proletěla hlavou, tady je iluze chvílemi téměř hmatatelná.

Sytě, až kýčovitě, zelený mech posouvá variaci na šutry a kořeny zase o kousek dál. Zábava na sto procent. Za námi další koňská dávka výškových metrů a přímo před námi další lanovka - Schöneben. Jo! Takže šest set metrů nahoru „zadarmo“, stejná dávka rychlých a neotesaných metrů dolů po trailu Oberer a Unterer Schöneben. Končetiny nám začínají připomínat, že na takovou porci práce nejsou z českých luhů a hájů zvyklé. Kdyby věděly, kolik nás toho ještě čeká, radši by šly domů. My domů zdaleka nejdeme.

Bereme zase lanovkového „taxíka“ a zběsilé sjezdové tempo se konečně trochu uklidňuje. Z horního Schöneben trailu se odpojujeme na výšku dlouze nabírající lesní šotolinu, která nás vede k chatě Reschner Alm. Kdyby bylo pěkně tak nás z její terásky s parádním výhledem na jezero Reschensee neodtáhnou ani párem volů. Jenže není, a tak se jen smutně ohlédneme a rovnou pokračujeme dál. Cesta se po chvíli mění na stezku, křižujeme horské louky, míjíme krávy a salaše.

Chodníček nás sice párkrát nechává nahlédnout do Švýcarska, ale nakonec končíme v Rakousku. Kopec Mutzkopf nad Nauders je propletený hned několika kombinovatelnými variantami trailů, a tak není na co čekat.

Menší sedačkovou lanovku využíváme hned několikrát.

Stezky tu mají znatelně učesanější styl než úvodní představení dnešní trasy, množství kamenů a kořenů tu nahrazuje rychlost, flow a univerzálnější zábavnost.

Hlídejte si ale hodinky. Před námi je ještě jedna lanovka a poslední jízda startuje v 16:00. Nestihnout ji určitě nechcete, pěkně ostrých 800 výškových by na sklonku dne už trošinku bolelo. Uff, my to stihli o fous, a tak samou radostí skáčeme, až se z nás kouří.

Kousek od lanovky se před námi rozjíždí novotou ještě vonící, rychlý Alm Trail. Přivádí nás na náhorní plošinu Pian dei Morti – Pláň mrtvých – kde si bikové zážitky doplňujeme i o kus šťavnaté historie. První se před námi zjevují výhružné pásy protitankových zátarasů, brzy je následují zákopy a také chodby mizející do podzemních betonových bunkrů.

Tyto vojenské objekty byly součástí Alpského valu, který v utajení budoval ve čtyřicátých letech minulého století diktátor Mussolini na horské hranici se svým spojencem, tedy s nacistickým Německem. V roce 1943 ale Hitler jihotyrolské území svého kolegy obsadil, útočná operace se obešla bez komplikací, pouze v úseku Pian dei Morti došlo k italskému odporu, což dodnes dokládají šrámy po ostřelování. Historie holt umí být pěkná mrška. Náš příběh tím ale ještě nekončí. Od návrší se střílnami mířícími na rakouské Nauders sjíždíme k nejznámější vyhlídce na Reschensee.

Pohled z ostře useknuté skalky je prostě famózní, ostatně najdete ho na všech prospektech oblasti.

Naštěstí o zahřání máme postaráno. Kousek od vyhlídky se totiž připojujeme na kamenný rokenrol hraný duem Bunker a Etsch trail. Při uprutné pilotáži se smějeme relativitě značení bikové obtížnosti. Chtěli bychom vidět obličeje rodinky, která si vyrazí na tento červený trail, protože přece červené traily v českých trailových centrech dává levou zadní. Ehm. Tak a jsme na konci. Zbývá cyklostezka po levém břehu jezera, povinná fotka se zatopenou věží kostela a za chvíli jsme doma.

Jak to shrnout? Tahle trasa má všechno - neobvyklou dávku poctivého bikování, k tomu několik špičkových výhledů a hlavně obrovskou porci trailové zábavy v jednom dni. K dokonalosti zbývá už jen gril a pivko...Yes!

Délka: 45 km - variabilní, možnost dalšího využití lanovek, doporučujeme využít kvalitní mapky střediska

Nastoupáno: 2782 m

Povrch: 10% asfalt, 70% trail, 20% šotolina

Obtížnost: Vyšší střední

Charakteristika: Okruh kolem Reschenpassu naplněný bohatým mixem technických trailů s maximálním využitím lanovek

Highlights: zábavnost trailů, výhled z planiny Pian dei Morti

GPX download:

Jak se dopravit

Přesun z Prahy přes Mnichov přívětivých 590 km, z Brna přes Vídeň 730 km.

Na čem vyjet

Tady určitě využijete plnotučný all-mountain full se zdvihem 140 mm a víc.

Kdy vyrazit

Alpská klasika. Mimo hlavní letní sezonu nedoporučujeme. V jarní termíny ještě nepojedou lanovky a v horských partiích můžou být sněhová pole, v prázdniny máte nejvyšší šanci na dobrou dovolenou, brzké podzimní termíny můžete trefit ideální počasí i sněhovou vánici.

Jak se orientovat

Vedle standardně doporučované pomoci GPS si tu vystačíte i s velmi dobrými mapkami a místním značením.

Kde se najíst a ubytovat

Rozhodně doporučit můžeme Camping Zum See v San Valentinu. Cenově výhodný kemp nabízí výborné zázemí včetně velmi praktické sušárny, součástí je dobrá pizzerie. Lanovka je vzdálená 50 metrů. V hlavní sezóně je hodně zaplněný karavany, vyplatí se včasná rezervace.

Na co si dát pozor

I v létě vám tu klidně přes noc napadne sníh – my měli třeba kolem deseti stupňů - takže teplé oblečení! Lékárničku. Náhradní brzdové destičky. Opalovací krém a balzám na rty. Dobré pojištění kryjící terénní cyklistiku. Zkontrolujte si, jestli už/ještě jedou lanovky.

Zajímá mě náročnost

V lokalitě najdete širší škálu obtížnosti stezek, obecně je ale oblast vhodnější spíše pro zkušenější bikery.