V druhém dílu seriálu jsme vám prozradili mazaný navigační trik, sexy přírodní pornotrail, ukázali horskou chatu snů a nakonec projeli legendární soutěsku. Jo, silný kalibr, jenže to zdaleka nebylo poslední eso v našem rukávu!
Náš seriál stylově uzavřeme téměř spirituální cyklistickou poutí do svaté země. Pokud totiž křesťané mají Vatikán, muslimové Mekku, tak cyklisté by mohli mít průsmyk Stelvio. Druhý nejvyšší alpský průsmyk (2758 m.n.m.), jen o dvanáct metrů nižší než francouzský Col de l’Iseran, je tradičním a obávaným vrcholem na trase Giro d'Italia. V jubilejním 100. ročníku se do průsmyku peloton podíval dokonce hned dvakrát. Důvodem je nejen nadmořská výška, ale i famózní horská silnička, která se od svého vzniku ve dvacátých letech 19. století, prakticky nezměnila. Nejčastěji se jezdí z italské strany - z městečka Prato allo Stelvio vás čeká pěkných 25 kilometrů, 60 serpentýn, průměrný sklon 7,5%. Což si samozřejmě na našich enduro bajcích chceme báječně užít.
Jasně, mohli bysme si za nějakých 50 éček vzít shuttle, ale přece se nenecháme okrást o zážitky! Parkujeme ve vesničce Trafoi u ústí našeho návratového trailu. Jdeme na to. Sklon není nijak vražedný, metry odsýpají celkem příjemně. Navíc tu skvěle funguje sociální stránka cyklistiky. Bezmyšlenkovitě šlapeme, přitom klábosíme s bikery z Německa, pak potkáváme českou výpravu, pak zase vyměňujeme zkušenosti s důchodci z Belgie. S přibývajícím časem v pedálech se ukazuje, že problémem nejsou jen nelítostné výškové metry, ale hlavně číslované serpentýny. Dole startují na čísle 48 a postupně odčítáte až k vrcholové jedničce. Pomalost jejich odškrtávání je na naši psychiku lehce devastující.
Ale každé peklo má svůj konec. Jsme na vrcholu, trochu nevěřícně hledíme na ten překypující „václavák“ – změť turistů, cyklistů, motorkářů a aut je tu dost lunaparkovitá - i tak nás ale zcela pohlcuje euforie.
Sedáme do první restaurace a chlácholíme naše zhuntovaná těla. Snad ještě nikdy v historii pizza, pivo...a zasloužené poleženíčko...nechutnaly tak božsky.
Druhá, zábavnější půlka našeho dne startuje u nedaleké horské chaty Tibet. Za zmínku určitě stojí její zajímavá historie – chatu postavil v šedesátých letech 20. století průkopník alpského turismu Fritz Angerer, kterého fascinovala kniha Sedm let v Tibetu, spojil se proto s jejím autorem Heinrichem Harrerem a díky jeho inspiraci vznikla chata jedinečného vzhledu i výhledu. Ale i bez této historie by její název měl své opodstatnění. Chata je totiž vstupní branou do nehostinné krajiny rozlehlých, masivně zaledněných svahů masivu Ortles. Prostě takový evropský Tibet.
A přesně tudy vede stejnojmenný trail, který nás svede téměř 1400 výškovými metry zpět do údolí. Hody začínají. Pod koly se nám rozmotává ukázkově uzoučký trail, povrch kamenných polí je záludně sypký, okolní scenérie opojné a velkolepé.
Svižné endorfinové sekce následuje prudký svah propletený velmi zavřenými serpentýnami. Odhazovat to přes přední kolo nad stometrovým srázem není úplně náš šálek kávy, a tak se nám úvodní flow trochu zadrhává.
Jakmile opouštíme náhorní sekci a noříme se do pásu lesa, flow opět nabírá dech a my si užíváme rychlou divočinu. Závěr stezky bohužel díky novému přetrasování nesmyslně šplhá do prudkého svahu, takže kola na záda a začíná oblíbená soutěž o to, kdo ze sebe první vyždímá kýbl potu. A už jsme v Trafoi u auta. Ne, nebyl to nejtechničtější ani nejzábavnější sjezd historie, na to nás předchozí dny příliš rozmazlily, ale v soutěži epických charakterových vlastností to dnes máme za plný počet bodů.
TIP 1: TRIK DO ŠPATNÉHO POČASÍ
Pokud vás počasí zaskočí třeba na půl den, skočte si do velmi příjemného bazénu s wellnessem v nedalekém Mals. Při ubytování v kempu Zum See dostanete i kupón se slevou. Pokud se počasí zhorší na delší dobu, využijte větší geografický trik. Oblast leží na hranici dvou klimatických pásů. Od severu se tlačí vlhké, horami umocněné kontinentální podnebí, od jihu přes Itálii proudí sušší a teplejší mořské klima. Co to znamená v reálu? Může se vám lehce stát, že v průsmyku bude sedět neprůstřelná poklička hnusného počasí, plná deště a teplot sotva lezoucích k deseti stupňům. Stačí ale sjet na italskou stranu a po pár kilometrech, jako mávnutím kouzelného proutku, budete mít sluníčko a letní teploty. Přesun do oblasti měst Silandro a Merano, v jejichž okolí najdete i bohatou trailovou nabídku, vám tak může velmi jednoduše zachránit dovolenou.
TIP 2: JAK NA LANOVKY
Komfort bezplatné karty k ubytování - známý například ze Saalbachu, Davosu nebo Ischglu - zde bohužel nedostanete. Znatelně ušetřit můžete ale s 3-Länder Summercard Gold. V ceně je 5 lanovek, veřejná doprava na všech stranách hranice i další výhody. Třídenní karta stála v roce 2017 62 euro, sedm dnů pak 91 euro. Jako ideální se nám ukázala kombinace 3 dnů s kartou využitých v lokalitě, následující dny jsme přejížděli autem na traily v sousedních oblastech.
ZÁVĚREČNÉ SHRNUTÍ:
Vlastně jsme to nakousli už na začátku. Pokud potřebujete umetené flowtraily, deset klopenek na 100 metrů trailu a večer intenzivní společenskou aktivitu, tady to pro vás nebude. Pokud ale hledáte klidnější lokalitu, kde si užijete poctivé, neuhlazené bikování, žhavte pera a otvírejte notýsky. Průsmyk Reschen totiž nabízí zajímavou, po hříchu stále vzácnější kombinaci osobitých vlastností – kvalitní infrastrukturu lanovek se sítí zábavných, starosvětsky syrových, technických trailů. Šutry a kořeny všude a pro každého. Je to takový nefalšovaný návrat v čase do dob, dámy prominou, „chlapského“ bikování. Prostě stroj času do Reschenpassu!
Délka: 23 km
Nastoupáno: 1560 m
Povrch: 50% asfalt, 50% trail
Obtížnost: Vysoká
Charakteristika: Zdolání legendárního průsmyku Stelvio následované technickým sjezdem.
Highlights: průsmyk Stelvio, náhorní plošina „Tibet“
GPX download:
Jak se dopravit
Přesun z Prahy přes Mnichov přívětivých 590 km, z Brna přes Vídeň 730 km.
Na čem vyjet
Tady určitě využijete plnotučný all-mountain full se zdvihem 140 mm a víc.
Kdy vyrazit
Alpská klasika. Mimo hlavní letní sezonu nedoporučujeme. V jarní termíny ještě nepojedou lanovky a v horských partiích můžou být sněhová pole, v prázdniny máte nejvyšší šanci na dobrou dovolenou, brzké podzimní termíny můžete trefit ideální počasí i sněhovou vánici.
Jak se orientovat
Vedle standardně doporučované pomoci GPS si tu vystačíte i s velmi dobrými mapkami a místním značením.
Kde se najíst a ubytovat
Rozhodně doporučit můžeme Camping Zum See v San Valentinu. Cenově výhodný kemp nabízí výborné zázemí včetně velmi praktické sušárny, součástí je dobrá pizzerie. Lanovka je vzdálená 50 metrů. V hlavní sezóně je hodně zaplněný karavany, vyplatí se včasná rezervace.
Na co si dát pozor
I v létě vám tu klidně přes noc napadne sníh – my měli třeba kolem deseti stupňů - takže teplé oblečení! Lékárničku. Náhradní brzdové destičky. Opalovací krém a balzám na rty. Dobré pojištění kryjící terénní cyklistiku. Zkontrolujte si, jestli už/ještě jedou lanovky.
Zajímá mě náročnost
V lokalitě najdete širší škálu obtížnosti stezek, obecně je ale oblast vhodnější spíše pro zkušenější bikery.
Související reporty
