Abyste pronikli do temného kraje Mordoru, musíte překonat nehostinné pláně i prudké svahy. Budete bičování deštěm, nárazy větru vás budou srážet k zemi. Ve vašich očích se budou mísit slzy s blátem. Na úzkých stezkách se musíte vyhnout slizkým chapadlům kořenů a nebezpečným kamenným ostnům. Jedině tak splníte svůj úkol.
Na sever Čech přijíždíme večer. Větvemi mohutných stromů lomcuje předzvěst orkánu, který prozatím plundruje sousední Německo. Místo toužebně vyhlíženého babího léta se teplota umíněně přesunula k hodnotám jen lehce nad nulou. Nízké mraky hnané prudkým větrem co chvíli vypouští svou ledovou zásilku. Vítejte v Krušných horách. Nenechte se zmást. Jejich název není překvapivě odvozen od nekomfortních podmínek, které pravidelně dopřávají svým obyvatelům a návštěvníkům, ale od starobylého názvu pro drcení rudy, hojně v tomto kraji po celé staletí těžené. A jaký je náš v pravdě hrdinský úkol? Prsten jsme sice nechali doma, ale najít prokletou kapli ukrytou nad nehostinnou planinou Mordoru bude i tak nemalá výzva.
Startujeme přímo u lanovky sportovního areálu Klíny. Bez cavyků se před námi začíná kroutit bikeparkový trail, v první části okořeněný několika skoky a wallridy, v závěru pak hrdě na odiv dávající svůj syrový krušnohorský rodokmen. Není nad to, začít pěkně na férovku. Koneckonců jedeme ve stopách závodu Enduro Serie.
Následný transfer je ovšem až „neendurově“ vydatný. Nejprve vytrvale stoupáme údolím Šumného dolu pěknou lesní cestou, a když potkáváme plot flájské obory, začíná malé peklo… Doposud umírněná lesní cesta se vytrhává z opratí slušných mravů a láme se vzhůru napříč vrstevnicemi. Sleduje přitom vysoký plot obory Fláje, která se svými téměř dvěma tisíci hektary rozlohy a třemi stovkami jelení zvěře patří mezi největší v Česku. A tak zatímco se naše lýtka pod náporem výškových metrů snaží vyhlásit samostatnost, naše oči zakouší iluzi sledování „železné opony“. Plot historické obory, jejíž kořeny sahají až do 18. století k slavnému rodu Valdštejnů, se zdá být bez nadsázky nekonečný, jeho mohutnost je jen o chlup méně hrozivá než komunistická „ochrana“ hranic. Dokonce i nejvyšší vrchol východní části Krušných hor, hora Loučná, je za plotem. Přesto si tu krušnohorské výhledy užijete moc pěkně.
Přijíždíme k vodní nádrži Fláje, která je jedinou pilířovou přehradou v Česku. Vznikla v padesátých letech minulého století, ale v jejím okolí najdete mnohem starší příběhy. Ten nejzajímavější se začíná rozvíjet kousek pod hrází přehrady. Před téměř 400 lety zde začala výstavba plavebního kanálu, který zásoboval dřevem saské město Freiberg, v té době centrum zpracování stříbra a dalších rud těžených v Krušných horách. I přes několik zákazů vývozu dřeva za hranice, jeden z nich byl vydaný přímo Marií Terezií, umělý potok sloužil svému účelu až do roku 1872.
Dnes zbylo z kanálu už jen torzo kopírované turistickou stezkou, jeho kouzlo to však jen umocnilo. Stezka plná kluzkých kořenů se vine tichým lesem, míjí skalní ostrohy, překračuje prastaré kamenné propustky, kulisa křišťálové vody po naší pravici už jen dokonale dokresluje tajemnou atmosféru.
Z Českého Jiřetína se okruhem vracíme zpět k přehradě. Svištíme převážně lesními asfaltkami a šotolinami, ale nuda to rozhodně není. I obyčejné široké cesty mají totiž v Krušných horách nějaké zvláštní kouzlo.
Jejich opuštěnost, nenásilné propletení s divokou přírodou, romantická nekonečnost – jako by vás nutily nikdy nezastavovat, šlapat, dál a dál. Z transu nás však rychle vytrhává další překvapení, pro mě jeden z nejsilnějších zážitků celé trasy, který skvěle vystihuje atmosféru kraje.
Druhý břeh právě bičuje další ledová přeprška, chladný vzduch zvýrazňuje pestré podzimní barvy okolních lesů. Tak nějak si představuju Skotsko. Přijíždíme na břeh nádrže, kde z bujné vegetace pomalu vyplouvají zbytky vesnice Fláje. Základy domů, rozbořený hřbitov. Nejzajímavější je však pohled na břehy přehrady, ze kterých vystupují stará kamenná sklepení. Při nízkém stavu vody se z pod hladiny dokonce vynořuje i starý most připomínající zaniklý život vesnice s kořeny ve 14. století.
Pomalu se probíjíme zpět k vrcholu Loučné. Těsně pod vrcholem ale uhýbáme k nedaleké kótě Střelná, kde nás čeká vydatná ochutnávka místních trailů. Kousek od vysílače se napojujeme na Borůvkový trail, který nás svižně žene nad mezibořskou sjezdovku. Na její hraně padáme na místní „déháčkovou“ trať. Jedna točka za druhou, zrádné listí se za námi divoce víří. Rychlým a zábavným úsekem však zábava nekončí. Napojujeme se na Pašeráckou stezku, dlouhý a pěkně spartánský vrstevnicový chodníček plný odkloněných kořenů, který nás zakousnutý ve vrstevnici prudkého svahu svádí až na kraj Litvínova. Mňamka.
Konečně necháváme trochu vydechnout našim končetinám. Po asfaltové cyklotrase se přesunujeme do Horního Jiřetína. Cestou míjíme hned několik hospod, takže pokud vyhlížíte občerstvení, teď máte ideální možnost. Neváhejte dlouho, civilizaci totiž brzy opět opustíme. Do lesa se noříme hned za Jiřetínem. Po pár kilometrech se k nám připojuje neobvyklý potok, který nás přivádí až k Albrechtické štole. Hluboká betonová koryta zde svádí dva potoky do kanálu, který mizí ve velké rouře protínající prudký kopec.
Proč je uprostřed lesa takové komplikované a nákladné řešení odvádějící vodu nepřirozeným směrem? Odpověď sice už není daleko, ale šlápnout si musíme ještě pořádně. Konečně. Z ničeho nic se před námi mezi větvemi hustého lesa otvírá přírodní okno. Téměř jako Sauronovým okem shlížíme přímo do útrob Mordoru.
Mordor. To je první slovo, které mě napadne při pohledu na povrchový hnědouhelný Lom Československé armády. 50 kilometrů čtverečných zdevastované krajiny, na ně na jihu téměř plynule navazuje dalších 3000 hektarů Lomu Vršany. Pohádkovou strašidelnost dokreslují kolesová rypadla – až padesát metrů vysoká monstra. Pěknou lesní cestou popojíždíme o kousek dál na vyhlídku, která dokonale odhaluje hrozivou scenérii.
Pod námi krásný, čerstvě podzimem zbarvený les, na jeho hraně, jako poslední varta neporušené krajiny Krušných hor nad propastí balancuje zámek Jezeří…a pak už jen černá díra.
I kdyby se barokní zámek spektakulárně nenakláněl nad hnědouhelnou propast, byl by rozhodně zajímavou zastávkou našeho seriálu. Jeho kořeny sahají až do 14. století, nejzajímavější události se však začaly dít až v ne příliš vzdálené minulosti. Největší kulturní rozkvět totiž zámek začal zažívat v 19. století - významným návštěvníkem byl například Goethe, na zámku pobýval Casanova, soukromou premiéru měla na zámku Beethovenova symfonie Eroica. Ale v následujícím století se štěstí začalo k zámku otáčet zády. Za druhé světové války byl zámek pobočkou koncentračního tábora Flossenburg, za socialismu pak došlo k fatálnímu chátrání. Kvůli těžbě byl podán dokonce demoliční záměr. Zámek přežil, ale vyhráno nemá. Existence zámku i sousedního Horního Jiřetína stále visí na vlásku prolomení těžebních limitů.
Mysleli jsme, že zámek bude grandiózní tečkou naší dnešní výpravy a vlastně i celého letošního barokního seriálu. Jenže Krušné hory si pro nás připravily ještě jedno překvapení, které si nečekaně přivlastnilo závěrečné fanfáry. Z vyhlídky nad zámkem sjíždíme pár set metrů po lesní cestě, v zatáčce pod rozcestníkem pak chvíli hledáme těžko znatelnou stezku. Ještě krátký sjezdík a z lesní džungle před námi začínají vystupovat siluety vysokých zdí. Čertova kaple! Nedostavěné mauzoleum rodu Lobkoviců. Její velkolepá klenba se propadla ihned po dokončení. Zbytky suti najdete uprostřed kaple dodnes, vedle vnějších zdí se povalují nikdy nevztyčené mohutné sloupy průčelí. Pověst říká, že kdo se kapli pokusil dostavět, zemřel. Tajemná kletba dohnala Ferdinanda Josefa i jeho bratra Oldřicha Felixe z rodu Lobkoviců. Nikdo další se pak už o dostavbu raději nepokoušel.
Lepší závěr bychom si nevymysleli…
Proč zůstat déle
Krušné hory jsou rájem náročných technických trailů. Zajímavé lokality najdete například v okolí Nejdku nebo Kraslic, budete ale potřebovat někoho z místních bikerů jako průvodce. S bikem byste neměli minout ani vyhlášenou lokalitu Ressl, kterou najdete téměř v centru Mostu. Pokud máte šlapání dost, není problém. Hory jsou doslova prošpikovány důlní činností – téměř na každém kroku najdete zajímavé připomínky hornické historie. Můžete také stopovat osudy mnoha zaniklých vesnic. A pokud se z toho všeho cítíte trochu unavení, jednoduše vyrazte do některých z mnoha vyhlášených lázní!
Jak se dopravit
Doporučujeme vlastní auto – Krušné hory jsou rozsáhlé, možnost přejet k nejlepším lokalitám se proto rozhodně vyplatí.
Na čem vyjet
Trasu projedete i na pevném horském kole. Na četných technických a kořenových pasážích přijde vhod celoodpružený bike.
Jaké bude počasí
V Krušných horách bývá krušně...
Jak se orientovat
Na trase vás čekají úseky neznačených trailů, přibalit mobil s GPS nebo navigaci se rozhodně vyplatí.
Kde se najíst a ubytovat
V Vřele doporučujeme rodinný penzion Stará škola s příjemným ubytováním, možností přespání ve vlastním spacáku, ochotným personálem a skvělou kuchyní. Na trase mnoho možností k občerstvení nedostanete, takže s tím při balení počítejt.
Na co si dát pozor
Trasa není zokruhována. Pokud jste nechali auto v Klínech, varianty návratu jsou jednoduše čitelné z mapy.
Zajímá mě náročnost
Traily prověří vaši techniku dostatečně, rozhodovat dnes ale bude hlavně fyzička. Méně zdatní bikeři si trasu mohou rozdělit do dvou dnů.