VÝPRAVA DO ZLATÉ ZEMĚ - ZAPOMENUTÉ PŘÍBĚHY BAROKA - 4. DÍL

NÁVAZNOST NA TRAILOVOU LOKALITU: RYCHLEBSKÉ STEZKY

Zlaté hory, Zlatý potok, Zlaté jezero…i kočkodan pruhohřbetý by při letmém pohledu do mapy pochopil, že pěstováním kukuřice se tady lidé v minulosti zrovna neživili. A měl by pravdu. Zapadlé městečko, nějakou dvacítku kilometrů východně od Jeseníku, navíc od našeho vnitrozemí nekompromisně oddělené horským valem Jeseníků i Zlatohorské vrchoviny, se pyšní jednou z nejpestřejších hornických historií v Česku. Zlato a drahé kovy se tu začaly těžit už kolem roku 1220, o bohatstvím oplývající město bylo svedeno nepočítaně bitev a šarvátek, spory ohledně jeho vlastnictví musel řešit samotný papež. Inu, pokud plánujete výpravu na Rychlebské stezky, rozhodně si k dovolené přibalte pár dnů navíc, zastávka ve „Zlaté zemi“ se rozhodně vyplatí!

Na rovinu. Za jeden den to tady nedáte, ani kdybyste se na hlavu postavili. Už plánování trasy je oříšek. Z mapy na vás koketně pomrkává tolik zajímavostí, že sestavit je do jednoho smysluplného okruhu je úkol srovnatelný se složením Rubikovy kostky. Za 10 sekund a poslepu. A abyste to neměli jednoduché, počítat musíte i s náročným horským profilem. Nakonec se nám to ale podařilo, tak jdeme na to. Zaparkovat můžete třeba u fotbalového hřiště na konci městečka a odsud rovnou nabrat směr do Polska. Proč Polsko? Protože míříme na Biskupskou kupu a protože všechny výstupové trasy z české strany jsou trochu peklo. Za vděk tak bereme lesní cestou relativně pozvolně stoupající ke schronisku, tedy polské horské chatě. Odsud už je to na vrchol kopce, který dostal jméno podle své prastaré hraniční funkce mezi olomouckým a vratislavským biskupstvím, co by kolem vytlačil. Pozor při orientaci – o co jsou naši sousedé aktivnější při rozmísťování podobizen své nejpopulárnější rockové hvězdy Jana Pavla II., o to menší hustotu má jejich turistické značení.

Na vrcholu nacházíme nejstarší rozhlednu v Jeseníkách, parádní rozhled z ní a kiosek s občerstvením pod ní. Takže jasná pauzička. Odpočatí? Místní bikeři jezdí zelenou značku přímo dolů do Zlatých hor, my se ale musíme držet hřebínku, a tak sjíždíme ne zrovna zábavnou lesní cestou k Petrovým boudám.

Pokračování k vrcholku Mácov je už ale zajímavější a záhy nám předkládá pár pěkných terénních pasáží...

...i výhledů na dnes už uzavřený areál rudných dolů uzavírající zlatohorské údolí.

Ve chvíli, když už si myslíme, že začneme sklízet sladké plody nastoupaných metrů, přichází ošklivá facka. Válečná fronta s kůrovcem změnila pěknou hřebenovou lesní cestu přes Solnou horu na solidní tankodrom. Pokud pojedete v našich stopách, rozhodně se poptejte, jestli je nepříjemný úsek už daný do pořádku. A něco mi říká, že letos to ještě nebude.

Zamířit východním směrem se totiž vyplatí. Po pěti kilometrech konečně vyjíždíme na rozložité, klidem a zvláštním charismatem sálající louky. Nejprve kopy kamení vysbírané při obhospodařování chudých pozemků, později přírodou dávno pohlcené ruiny stavení prozrazují starý, neveselý příběh tohoto krásného údolí. Ani ne před sto lety tu žily hned tři vesničky – Malý Valštejn, Ztracená voda a Kraví hora. Po druhé světové válce byly kompletně vysídleny a dnes tu kromě krásného výhledu už nenajdete téměř nic…

Prastarým symbolem hornictví je znak tvořený dvěma zkříženými nástroji, mlátkem a želízkem, které havíři používali od počátků svého řemesla. Pokud jej neznáte, doučte se, v následujících kilometrech jej budete potkávat na každém kroku. Po lesní asfaltce se totiž vracíme zpět ke Zlatým Horám, kde už na nás čeká pořádná historická kanonáda. Nejdříve sjíždíme k Poštovní štole, zatím jedinému pro turisty otevřenému důlnímu dílu. Máme smůlu, otevřeno je až od června, navíc po objednání.

A tak bereme za vděk alespoň nakouknutím do areálu rudných dolů, které byly uzavřeny až v roce 1993. Zajímavý pohled. Po sedmi stech letech hornické činnosti údolí odpočívá v doslova postapokalyptickém spánku. Mimochodem, betonová deska pod našima nohama ukrývá 300 metrů hlubokou Pomocnou jámu, tak radši moc nedupat:)

Tak jedem dál. Otáčíme zpět na Heřmanovice a za chvíli, jen kousek od hlavní silnice, se ukrývá další pecka – důl Žebračka. V roce 1985 se propadl strop gigantické těžební komory a na úbočí Příčného vrchu tak ze dne na den vznikl nefalšovaný „vstup do pekla“ s více než 5000 čtverečními metry plochy a 40 metrovou hloubkou. Wow!

To nejlepší na konec. Blížíme se totiž k Příčnému vrchu, který je nejzajímavější lokalitou Zlatohorské vrchoviny. Nejen že nás tu čeká pěkný terén, hlavně si tu vykreslujeme živou představu, jak veledůležitou roli hornictví v historii Zlatých hor hrálo. Stačí se trochu dívat kolem sebe a nebudete vědět, kam dřív skočit. Staré štoly, jámy, haldy, propadliny a vstupy do podzemí se kolem nás střídají v těžko uvěřitelném tempu.

Ostatně celková délka chodeb provrtávajících podzemí Zlatých hor se odhaduje na 180 kilometrů (!!). Je toho tady tolik, že hornické naučné stezky křižující celý kopec stojí za to prozkoumat i pěšky.

Elegantně se tak vyhnete dilematu, zda pokračovat hřebenovým úsekem nebo zvolit krvavými výškovými metry vykoupenou odbočku k zajímavé, dnes už opravované ruině poutního barokního kostela sv. Anny.

Zaleží na vašich zbývajících silách, každopádně si dejte pozor, ať neminete úsek od Táborských skal ke štole Melchior.

Za projetí tohoto luxusního bikového úseku bychom dali i pár žlutých valounků…

Rychlejší horní pasáž se postupně mění na špičkový mechem a šutrama vyskládaný trail. Tohle je fakt pecka úsek. Nej ze širokého okolí, jen škoda, že to není delší:(

PROČ ZŮSTAT DÉLE: Rozhodně doporučujeme na návštěvu Zlatých hor vyhradit minimálně dva dny. Takovou koncentraci zajímavostí rozesetých doslova na každém kroku totiž jen tak nepotkáte. Vedle všudypřítomných pozůstatků hornické činnosti, hlavně hornické naučné stezky stojí za to, byste neměli minout ani mnoho zajímavých zřícenin, kostelů a kapliček. Přímo v centru města je Hornické muzeum, na jeho okraji už zmíněný Zlatokopecký skanzen. Pokud se vám podaří v okolí Zlatých Hor vše dostatečně propátrat, přesunout se můžete do blízkého Rejvízu, odkud můžete vyrazit do rezervace s rašeliništi k Mechovému jezírku. Pro terénní labužníky a milovníky samoty samozřejmě doporučujeme divoký hřeben Rychlebských hor (komplet report z přejezdu TADY), který se jezdí od Kladského sedla, přes horskou chatu Paprsek a dále přímo po hraniční čáře směrem na Borůvkovou horu.

Zbývá se sklouznout do Zlatých hor k rozuzlení našeho dnešního příběhu. Před námi je totiž ještě Údolí ztracených štol, kde už nás čeká hornický skanzen a závěrečný nášup zajímavostí. Najdete tu historickou repliku zlatorudných mlýnů, tavící pec, vstupy do štol...

...úsek původního vodního kanálu, „kde voda teče do kopce“, i rýžoviště na dodnes zlatonosné říčce Olešnici.

Dozvíte se tu i zakončení našeho dnešního barokního příběhu – právě v 16. století totiž začíná největší rozkvět zlatohorského dolování, který vrcholí ražbou téměř šest kilometrů dlouhé Tříkrálové štoly. V této době podzemí vydalo i dva největší poklady – valouny zlata o hmotnosti 1,4 a 1,7 kilogramu. „Oba divy přírody byly darovány císaři Rudolfu II. do jeho mineralogické sbírky, odkud se ztratily neznámo kdy a neznámo kam,“ uvádí historik R. Zuber. Během tohoto období však místní doly začínají bojovat s rentabilitou a dochází k postupnému útlumu hornictví. Je to tedy konec našeho zlatého příběhu? Kdepak! Podle odhadu odborníků je doposud pod Zlatými Horami ukryto tři až devět tun cenného kovu. Potvrdí vám to i dobrodruzi a milovníci zlaté historie, které budete po cestě hojně potkávat. „Když máte velké štěstí, v okolních potocích jde narýžovat až gram zlata za den. Někteří kamarádi si takhle nastřádali třeba na zásnubní prstýnek,“ prozrazuje nám jeden z nich. Zkuste taky, třeba budete ze Zlatých Hor odjíždět se stylovou zlatou výslužkou…

NEPROPÁSLI JSTE NĚKTERÝ Z PŘEDCHOZÍCH DÍLŮ? V 1. DÍLU JSME VYRAZILI Z DOLNÍ MORAVY, 2. DÍL VÁS PROTÁHNE Z ČESKOTŘEBOVSKÉHO PEKLÁKU, 3. DÍL NAVAZUJE NA TRAIL OF LIFE. HLAVNĚ SE PŘIDEJTE K NÁM NA FACEBOOKU, AŤ TO MÁTE VŽDYCKY PRVNÍ.

Nástupní bod: Zlaté Hory

Cíl: Zlaté hory

Délka: 44 km

Nastoupáno: 1790 m

Povrch: 65% lesní cesty, 20% lesní stezky, 15% asfalt

Obtížnost: Vysoká

Highlights: množství unikátních hornických a zlakopeckých zajímavostí, turistická neprofláklost

GPX download:

Jak se dopravit

Jedete do odlehlého kraje. Přes Jeseník a Mikulovice se dostanete vlakem, ale vlastní auto je rozhodně lepší varianta.

Na čem vyjet

TTerén sice postrádá extrémní technické pasáže, ale na často rozbitějším povrchu vám zadek za celoodpružené kolo určitě poděkuje.

Jaké bude počasí

Za zády se vám zvedají tisícovkové kopce Jeseníků – tady už jste v horách, tak s tím počítejte a přizpůsobte tomu výbavu i plánování.

Jak se orientovat

OV oblasti je hodně hustá síť značených tras – na jednu stranu je to výhoda, na druhou stranu to může v některých úsecích trochu mást. Určitě si radši stáhněte GPX do mobilu.

Kde se najíst a ubytovat

Na trase mnoho příležitostí k občerstvení nedostanete, takže nezapomeňte ráno nabalit sváču. Po výletě jsme se skvěle najedli po cestě do Jeseníku ve vyhlášeném, historií dýchajícím Penzionu Rejvíz. S ubytováním problém mít nebudete – ve Zlatých Horách i navazujících údolích je řada penzionů, stylové ubytování najdete také v horské osadě Rejvíz

Na co si dát pozor

Dost úseků bylo na jaře 2017 výrazně poznamenáno lesnickými pracemi při likvidaci kůrovce. Hlavně hřeben přes Solnou na Kraví horu byl skoro nejetelný. Při finálním plánování se poraďte s místními bikery nebo se poptejte v Městském informačním centru.

Zajímá mě náročnost

Terén má pár technických sekcí, ale prověří vás hlavně převýšení a velmi náročný profil.