Za devatero horama, devatero skalama a milionem kořenů, v hlubokých hvozdech stojí malý zámek. Jmenuje se Karlštejn. Proč se ale pozapomenutý lovecký zámeček uprostřed Vysočiny jmenuje stejně jako náš nejslavnější hrad? Byl snad tajným útočištěm Karla IV., je jeho pojmenování důmyslnou hříčkou nebo jen sprostou kopií? Vysvětlení máme na dosah. Nejdřív si pro něj ale musíme došlapat.
Co se vám vybaví při vyslovení kouzelného slůvka Vysočina? Zlatá lyže, bikový „svěťák“ nebo biatlon? Za léta pořádání špičkových mezinárodních klání se aréna u Nového Města na Moravě stala jednou z ikon kraje uprostřed Česka. Není divu, moderní areál se širokými chapadly svých tratí nabízí sportovcům opravdu vynikající zázemí. K němu před třemi lety přibyla i na poměrně malém prostoru koncentrovaná síť bikových singletracků, která se netají sportovnějšími geny než podobné projekty jinde v republice. Kroužit jen po stezkách Cyklo arény by ale byla kardinální chyba. To pravé bikerské kouzlo se totiž skrývá v okolních kopcích…
Biková Vysočina má v rukávu jeden opravdu silný trumf. Je jím provázanost singletrackové arény na přírodní „hřiště“ kopcovité, bohatě zalesněné a skalami prošpikované krajiny Žďárských vrchů. Díky tomu možnosti a varianty bikových zážitků rostou geometrickou řadou. Ostatně nejlepším důkazem je naše trasa, takže už dost řečí, vyrážíme.
Sotva urazíme pár stovek metrů, začínají se dít věci. Za přírodním koupalištěm se napojujeme na zelenou turistickou značku, která se zlehka proplétá přes ranní rosou rozzářené louky. Tohle je velká krása! Hned na začátek opravdu pádný důvod, proč si Vysočinu musíte zamilovat.
Oblíbený Medlovský rybník láká prohřátými plážemi ke koupání, ale nás dnes pochopitelně víc zajímá stezka, která se vine po jeho břehu. Poprvé tady o sobě totiž dávají vědět naši noví kamarádi…kořeny. Dost kořenů. Moc kořenů. Deště předchozích dnů navíc dávají vyniknout i močálovitým paloukům. Problém? Kdepak! Vskutku pěkná, terénně výživná seznamovací kapitola dnešní vyjížďky, tak je to správné.
Od rybníku se dál posouváme vstříc našemu cíli, chvíli lesem, chvíli silničkami nebo klidnými lesními cestami, který trochu netradičně leží přímo uprostřed našeho dnešního okruhu.
Doteď to bylo jen takové oťukávání. Za Blatkami ještě nastoupáváme výškové metry na lesní asfaltce a pak už začíná hlavní show dne. Před námi se otvírá jeden parádní úsek za druhým. Kam pošleme přední kolo, tam nás skotačivě vítají šutry a kořeny.
Žádné módní bezpracné flow klouzání, tady na Vysočině si to musíte nejen odmakat, ale i odpřemýšlet, jinak vás špatně zvolená stopa okamžitě nepěkně vytrestá. Ale právě díky tomu to má tu správnou šťávu. Staré dobré…ne, vlastně skvělé bikování!
Nejdřív potkáváme Lisovskou skálu, nikde nikdo, takže si majestátní ukázku mrazového zvětrávání rul ve vrcholových partiích Žďárských vrchů v klidu a s radostí prolézáme. Dobře děláme, protože o kousek dál na Devíti skalách je to v prázdninový víkend pořádný „Václavák“.
Náladu si tím ale zkazit nenecháme, zvlášť když nás čeká další parádní sjezd, následovaný rychlým přesunem k našemu baroknímu cíli. Po lesních cestách se totiž blížíme k městečku Svratka. Původní, divoce se klikatící tok stejnojmenné řeky tvoří historickou hranici mezi Čechami a Moravou. Za první republiky bylo město vyhlášeným útočištěm pražských umělců, ostatně umělecký étos je zde díky malým galeriím zřetelný dodnes.
A teď znovu do práce. Ze Svratky totiž musíme nasbírat poměrně příkré výškové metry. Ale přežili jsme a konečně jsme u našeho cíle.
Mezi mohutnými stromy se skvostně vyjímá malý zámeček, jeho ušlechtilé, pravidelné rysy jsou však dnes bohužel přehlušeny probíhající rekonstrukcí. Ta však nic neubírá z jeho zajímavého příběhu. Rokokový, tedy pozdně barokní, lovecký zámeček byl po více než desetiletí stavby dokončen okolo roku 1770, několikrát změnil majitele, až skončil za socialismu jako rekreační středisko OP Prostějov. A jak se to tedy má s jeho „falešným“ jménem? Ne-ne, roli nehrála žádná historická spojitost s Karlem IV. ani slavnějším hradním kolegou nad Berounem. Na vině je nevinné zkomolení jména podle nedalekého skalního útvaru, kdysi nazývaného německými lesními pracovníky Kahlstein, v překladu Holý Kámen. Ale to není jediná zajímavost. Zámek je také oblíbenou filmovou lokací, točily se tu například Četnické humoresky, a jednu výsadu má dokonce významu evropského. O zámku se totiž traduje, že leží přímo na evropském rozvodí - říká se, že z jedné strany střechy stéká voda do Severního a z druhé do Černého. Skutečnost je sice o něco méně pohádková - rozvodí leží o nějakých 300 metrů severněji – zámeček je ale i tak moc příjemným zastavením naší trasy.
Nebojte, nenecháme vás trčet uprostřed Vysočiny, i návratová trasa bude stát za to. Pár set metrů od naší barokní zastávky potkáváme rozložité skalisko Zkamenělý zámek, které před staletími způsobilo šlamastyku při pojmenování Karštejna. Velkolepému kamennému představení tu ale rozhodně není konec. V rychlém sledu míjíme další fotogenické skalní útvary se zajímavou historií – Milovské Perničky, Čtyři Palice, Drátenickou skálu.
A už vjíždíme do osady Samotín, která leží podle mnohých v nejkrásnějším údolíčku celé Vysočiny. Jakmile zastavujeme v občerstvení U Kolouška a ochutnáváme skvělé domácí speciality, je jasné, že tomuto tvrzení rozhodně nemůžeme odporovat.
Jestli si myslíte, že závěr trasy jen tak na pohodu doplachtíte do Vysočina arény a hotovo, jste na omylu. Zbývající kilometry nás sice vedou povětšinou po klidných lesních cestách, z asfaltové letargie nás ale nad Vlachovicemi vytrhává pohodlné napojení na místní síť singletracků. Takže rychlá mobilizace sil, sedla dolů a už to na plné pecky surfujeme dolů. Trailové endorfiny v nás zažehávají poslední zbytky sil, a tak si na posledních metrech před arénou ještě přidáváme nášup na vyhlášených technických sekcích závodní tratě Světového poháru. Jojo, ráno začnete kocháním, pak krásné a náročné přírodní bikování, k tomu trocha historie a na závěr dne zábavný mix trailů. Vsadím se, že takhle nějak to chutná v ráji!
Jak se dopravit
Do Nového Města dorazíte i vlakem. Najít vhodný spoj není vzhledem k poloze uprostřed republiky úplně nereálné.
Na čem vyjet
Trasu projedete i na pevném horském kole. Pokud ale neholdujete intenzivnímu kořenovému naklepání vašeho pozadí, raději v garáži sáhněte po celoodpruženém biku.
Jaké bude počasí
Těžko říct, to je prostě Vysočina. Počasí tu umí být opravdu proměnlivé a chladné. Tak to nepodceňte.
Jak se orientovat
Většinou pojedete po turistických značkách a cyklotrasách. Přibalit mobil s GPS nebo navigaci vám však opět doporučujeme.
Kde se najíst a ubytovat
V lokalitě najdete spoustu rodinných penzionů, vybrat ten správný podle vašich požadavků by neměl být problém. Pozor dejte při logistice občerstvení, na trase mnoho šancí nedostanete. Ideální je plánovat zastávku v občerstvení U Kolouška, kde dostanete vyhlášená jednoduchá, ale poctivá domácí jídla, milou obsluhu i příjemné prostředí (http://ukolouska.cz/). Přímo ve Vysočina aréně je velké parkoviště, půjčovna kol se servisem a občerstvením.
Na co si dát pozor
PVysočina a její počasí, o tom by se daly psát romány. I když v celé republice bude zuřit léto, tady vás může překvapit nepěkný teplotní rozdíl. Rozhodně si přibalte i teplejší oblečení.
Zajímá mě náročnost
Na trase není nouze o techničtější kořenové úseky. Pokud s horským kolem ale vyloženě nezačínáte, nic nezvládnutelného.