PROKLETÁ KAPLE NAD MORAVSKOU SAHAROU - ZAPOMENUTÉ PŘÍBĚHY BAROKA - 3. DÍL

NÁVAZNOST NA TRAILOVOU LOKALITU: TRAIL OF LIFE

Když se nabažíte stezek Trail of Life, pohled do mapy vás bude přirozeně táhnout na hřeben Bílých Karpat. Jenže my vás vezmeme přesně opačnou stranu. Pod hřebenem československých hraničních kopců totiž leží unikátní krajina, která ne náhodou dostala přiléhavou přezdívku Moravská Sahara. Trasa vás přitom nejenže přivede k řadě zajímavostí, ale také vás seznámí se životem malebného, folklórem stále žijícího vinařského kraje, který se od zbytku Česka stále docela liší.

Na rovinu. Pokud jste milovníky terénních výzev, trasu raději vynechejte. Ale pokud máte rádi nenáročné bikování s příchutí poznávání, tohle vás bude bavit. Zdvořilé představení zajišťuje hned první úsek. Z Bzence vyrážíme směrem na Milotice lesními cestami, které vám brzy dají dobře čitelnou vizitku dnešního výletu. Seznamte se, toto je písek. Bude vás provázet celý den. Obzvláště v suchém období umí být hodně nepříjemný. Hluboké písečné úseky a pasti, doslova golfové „bankry“, jsou záludné a mohou vás nepěkně potrápit. Trasu s jinak lehoučkým profilem tak rozhodně zadarmo nedostanete.

Blížíme se k Miloticím, sbírání zážitků začíná. Nejdříve se můžete zastavit u Milotického rybníku. Mezi vzrostlými stromy ukrytá rezervace je rájem pro přírodovědce, třeba ptáků tu napočítáte na sto druhů. A samozřejmě je tu krásně, především ráno a v podvečer, kdy začíná rozšafný přírodní koncert.

A na dohled už máme zámek Milotice, trochu neoriginálně nazývaný jako „perla jihovýchodní Moravy“. Jenže přezdívka má své opodstatnění – původně vodní tvrz byla v první polovině 18. století přebudována do vskutku výstavní barokní podoby, rozsáhlá a krásně upravená zahrada připomíná francouzské Versailles. U zámku musíte minimálně přibrzdit, to je povinnost, ale náš dnešní barokní cíl to není. Tak jednoduché to mít nebudete, navíc jsme vám přece slíbili, že vás vždy vezmeme mimo nejvykřičenější cíle turistických brožurek.

Za Miloticemi nás čeká krátký, na celé trase ojedinělý asfaltový úsek, ale litovat rozhodně nemusíte. Přivádí nás totiž k uličce ratíškovických vinných sklípků Slavín. Tady si vzpomenete na naši důležitou radu týkající se správného načasování výpravy – tak například kolem dvacátého srpna tu na vás každoročně čeká tradiční akce otevřených sklepů, ve které můžete navštívit na dvacet moravské zlato ukrývajících svatyní. Víno, vyhrávající cimbálovka, k tomu místní dobroty, když chcete opravdu poznat kraj, tohle byste měli zažít.

TIP1: ZVOLTE SPR??VNÝ TERMÍN

Pro návštěvu rozhodně doporučujeme konec léta až polovinu září - dobu vinobraní, otevřených sklepů a čerstvého burčáku. Není krásnějšího času pro poznávání jihovýchodní Moravy.

 Pokud jste „košt“ přežili ve zdraví, z Ratíškovic se už opět napojíte na typické písčité lesní cesty lemované hustými borovými háji. Tady už pozor na správnou navigaci. Geometrická síť nachlup stejných cest umí trochu zamotat hlavu.

Vjíždíme do ulic Hodonína. Zapamatovat byste si měli, že je rodištěm našeho prvního československého prezidenta „tatíčka“ T.G. Masaryka. Masarykovo muzeum, ZOO i Muzeum naftového dobývání si ale necháváme na jindy a co nejrychleji mizíme zase do přírody. Za Hodonínem se noříme do lužního lesa, který věrně doprovází dolní tok řeky Moravy.

A už míjíme první slepá ramena, vodní „odřezky“ meandrů, které zbyly po regulaci řeky Moravy na začátku 20. století. Po mnohaletém úsilí vynaloženém především kvůli povodňovým škodám se délka toku zkrátila o neuvěřitelných 40 procent. A co je na nich pozoruhodného teď? Stala se z nich neobvykle romantická zákoutí divoké přírody…

Ne, zajímavostí jsme doteď na trase rozhodně nepotkali málo. Ale to nejlepší nás teprve čeká! Za Rohatcem-kolonií, u rybníku Soboňky se napojíte na do dáli mizející písečnou cestu lemující železniční koleje. Vítejte na Moravské Sahaře!

Jméno je to opravdu přiléhavé. Pod koly totiž máme několik desítek metrů mocnou vrstvu písku, který si za tisíce let nastřádala meandrující řeka Morava, podle laboratorních rozborů se jeho složení nejvíce podobá nejsušší poušti na světě - asijské Gobi. V 18. století, kdy došlo k odlesnění oblasti, se tu dokonce vytvořily nefalšované duny a obyvatele pravidelně trápily prudké písečné bouře. Opětovné spoutání písku se podařilo až lesníkovi Bechtelovi, který vymyslel a prosadil náročný systém zalesnění odolnou borovicí. I dnes je to však stále výjimečně zajímavý, velmi horký kus krajiny, který stojí za to vidět a projet.

Po zhruba pětikilometrovém úseku vedoucím v odlesněném koridoru, který vznikl jako protipožární pás pro provoz parních lokomotiv, nás čeká nenápadná odbočka. Na druhé straně kolejí se napojujeme na naučnou stezku lemující bzeneckou pískovnu. Pohled z vysokých břehů vám ideálně vysvětlí, jak mocný tu písek kdysi byl. A to je přitom jen část, průzkumné vrty dokazují dokonce až 30 metrovou hloubku vrstvy. Dál nás čeká trochu navigační cvičení, kdy je dobré mít po ruce mapu nebo navigaci. Nenápadná, zarostlá, málo používaná lesní cesta vás dovede až na jedno z nejzajímavějších míst dnešní výpravy.

Lokalita Osypané břehy je opravdu unikátním místem. Poslední meandry řeky Moravy se tu zakusují do mohutné písečné vrstvy a vytvářejí dojem nefalšované „cesty do pravěku“. Ostatně jako kulisy posloužily i stejnojmennému světoznámému filmu Karla Zemana…

Uff, těch zajímavostí bylo tolik, že bychom málem zapomněli na náš dnešní hlavní cíl. Rychle na Bzenec! Nelekněte se, cesta vás od řeky přivede přímo k hlavnímu provozu pískovny, areálem však můžete s opatrností projet. Za chvíli už zase pádíme starými známými písečnými cestami zpět k našemu výchozímu bodu. Už vidíme náš cíl, tajemnou ruinu na kopci přímo nad městem. Písek měníme za vinohrady. Po přehlídce rovinatosti rovin tu máme první výraznější kopec. No kopec. Nemá ani tři sta výškových metrů, přesto z okolní roviny trčí bezmála jako Himaláje a dává nám pěkně zabrat.

TIP 2: PROČ ZŮSTAT DÉLE 

Možností pro další vyžití s kolem i bez něj je v okolí opravdu požehnaně. Lokalita je obzvláště vhodná, i pokud hledáte dovolenou pro celou rodinu. Začít můžeme třeba pumtrackem přímo pod hrází vodní nádrže Lučina, která je v létě také oblíbeným cílem pro koupání. Přímo z něj pak můžete vyrazit, klidně pěšky, na asi nejkrásnější bělokarpatské louky v lokalitě Čertoryje. Pokračovat lze přejezdem hřebenu celých Bílých Karpat za příběhem Žítkovských bohyň, který popsala ve svém bestselleru Kateřina Tučková a my je stopovali v tomto reportu. A až se nabažíte kopečků, pozornost můžete upřít na druhou stranu, kde se rozkládá jen mírně zvlněná jihomoravská krajina protkaná sítí Vinařských stezek. A důležitý tip na závěr – pokud si chcete odpočinout od kola a zažít něco nového, nesmíte minout unikátní Baťův kanál, v řadě přístavišť si můžete dokonce vypůjčit vlastní motorový člun.

Konečně jsme nahoře. Název vrcholku Starý hrad odkazuje na existenci královského hradu, který tu stával od 13. století. Po něm už není ani památky, především kvůli velkému nedostatku kvalitního stavebního materiálu v okolí. Místní jej po zániku jednoduše rozebrali. Pobořená barokní kaple svatého Floriána, kvůli které jsme se dnes vydali na výpravu, tu však stojí stále. Štěstí jí nebylo dáno do vínku. Od vybudování v roce 1703 ji často cuchaly blesky a vichřice, v době josefínských reforem byla uzavřena, v roce 1915 blesk zapálil střechu a následný požár zničil celou kapli. Vždy byla ale znovu opravena. Osudným se jí stalo až jedno dubnové poledne na sklonku druhé světové války.

Aby se nestala pozorovacím a orientačním bodem pro postupující spojeneckou armádu, byla německými vojáky podminována a v 11:30 vyhozena do vzduchu. Ani množství výbušniny však nedokázalo zničit silný genius loci místa pokojně shlížejícího na úrodný vinařský kraj. Pokud milujete romantiku tajemných ruin, dnes už budete mít bohužel smůlu, na jaro 2017 totiž začala další oprava kaple. Krásu širokého okolí, ideálně v pozdní letní podvečer, si tu ale vychutnat můžete stále…

NEPROPÁSLI JSTE NĚKTERÝ Z PŘEDCHOZÍCH DÍLŮ? V 1. DÍLU JSME VYRAZILI Z DOLNÍ MORAVY, 2. DÍL VÁS PROTÁHNE Z ČESKOTŘEBOVSKÉHO PEKLÁKU. NEBO SE PROSTĚ PŘIDEJTE SE K NÁM NA FACEBOOKU, AŤ TO MÁTE VŽDYCKY PRVNÍ.

Nástupní bod: Bzenec

Cíl: Bzenec

Délka: 64 km

Nastoupáno: 449 m

Povrch: 85% lesní a polní cesty, 15% asfalt

Obtížnost: Nízká

Highlights: unikátní krajina, množství zajímavostí, výhody vinařského kraje

GPX download:

Jak se dopravit

Rozhodně stojí zvážit variantu dopravy vlakem. Oblast leží přímo na hlavním železničním koridoru, takže najít vhodný spoj je opravdu jednoduché.

Na čem vyjet

Trasa vede jednoduchým terénem, který s trochou šikovnosti zvládnete třeba i na trekingovém kole.

Jaké bude počasí

Oblast patří mezi nejsušší a nejteplejší místa v republice. V hlavní letní sezoně tu bývá horko někdy až nesnesitelné.

Jak se orientovat

Okruh vede po značených turistických a cykloturistických stezkách a trasách. Přesto doporučujeme pomoc GPS, protože orientace v husté síti lesních cest Bzenecka není právě jednoduchá.

Kde se najíst a ubytovat

Možností je nepřeberně. Praktický v každé vesnici, kterou budete projíždět, je občerstvení, hospoda nebo penzion. Doporučit můžeme třeba moc příjemné posezení na břehu řeky Moravy v přístavišti U jezu za Hodonínem (www.pristavisteujezu.cz).

Na co si dát pozor

Nenechte se uchlácholit jednoduchým profilem trasy. Písčité lesní cesty jsou někdy velmi záludné a pohyb po nich náročný. Stejně tak pozor na orientaci – stačí chvilka nepozornosti a v geometrické síti velmi podobných cest se ztratíte, ani nevíte jak.

Zajímá mě náročnost

Trasa je v zásadě velmi jednoduchá a lze ji doporučit i začátečníkům nebo rodinám. V suchých obdobích ale umí hodně potrápit už zmíněné pasáže s hlubokým pískem na lesních cestách, pak je lepší vzít zavděk objížďkou po zpevněných cestách.