ZAPOMENUTÉ PŘÍBĚHY ČESKÝCH HOR - 9.DÍL - S PARTYZÁNY NA HŘEBENU BESKYD

Takže kam to dnes bude? Míříme do nejvýchodnějšího koutu naší země, na členitý horský hřbet Moravskoslezských Beskyd zasazený mezi Valašské Meziříčí na jihu a Jablunkov na severu. Že nepůjde jen o nějaké obyčejné kopečky, dokazuje dlouhý seznam 32 beskydských tisícovek, kterému se svými 1323 metry vévodí Lysá hora. Plusové body přidává také řada odlehlých míst se zbytky nefalšované divočiny obývané našimi největšími šelmami. Včetně medvěda. A co pěkného mají pro nás bikery? Zajímavý je především jejich relativně dlouhý hraniční hřeben a také několik prominentních vrcholů s krásnými výhledy vykoupenými více než 400 metrovým převýšením z hlubokých údolí. Co se týče terénů, spolehnout se můžete na velmi členitý charakter, množství rozbitých a kořenových pasáží ale také krásných, jezdivých úseků. To jako pozvánka nezní vůbec zle, ne?

Jenže na kraji silnice v Makovském průsmyku teď nestojíme jen kvůli horským krásám Beskyd. Dovedl nás sem především partyzánský příběh, který je stejně zamotaný jako spletitá beskydská údolí, ve kterých se odehrál. Při přejezdu hřebene i v divokém nitru Beskyd chceme hledat zbytky z historie brigády Jana Žižky z Trocnova - největšího partyzánského oddílu, který na našem území za druhé světové války působil. Jednotka složená ze sovětských vojáků i českých a slovenských dobrovolníků měla téměř 1400 bojovníků, její existence byla protkána léčkami a divokými přestřelkami, na hlavu jejího velitele vypsal vysokou odměnu samotný Hitler. Má to ale háček. Důkladná komunistická propaganda zdegenerovala partyzány do podoby neposkvrněných čítankových hrdinů, kterou zhmotnili do často kýčovitě monumentálních pomníků - stejných jako ten, u kterého právě stojíme. Fakta a skutečná podoba válečných událostí byla odsunuta do pozadí. Takže jak to vlastně bylo? Vyrážíme to zjistit!

Na záda házíme naše třicetilitrové batohy připravené na přežití dvou dnů mimo civilizaci a jede se. Před námi je asfaltový přesun do Rakové u Čadce, kde ze slovenské strany hranice začneme stoupat na hřeben. Těch třicet kilometrů hlubokým údolím řeky Kysuce bychom si mohli usnadnit i vlakem, údolí ale pozvolně klesá, cesta po nepříliš frekventované cestě rychle odsýpá, tak proč si trochu neroztočit nohy? V Rakové ale sranda končí - 500 výškových metrů nad námi se už na nás zubí beskydský hřeben. Dlouhé stoupání ukusujeme jen pomalu, a tak můžeme aspoň přemýšlet, jak vyčerpávající musely být dlouhé přesuny partyzánů členitým horským terénem, v utajení, za jakéhokoliv počasí přitom s plnou polní.

Pod Velkým Polomem překračujeme státní hranici. Máme při tom o něco víc štěstí než partyzáni na podzim 1944. Skupina velitelů Jána Ušiaka a Dajana Murzina se totiž po potlačení Slovenského národního povstání potřebovala přesunout na Moravu, ale přes dobře střeženou hranici se jí podařilo probít až na několikátý pokus a po několika dramatických přestřelkách.

Míjíme Kamennou chatu, nástupní místo hřebenovky, a rovnou pokračujeme na naši první beskydskou tisícovku – Velký Polom. Odtud už začíná klasický beskydský all-mountain. Nahoru-dolů styl, nějaké to tlačení, kořenité pasáže, rozbité sjezdy, prudké výjezdy...

...ale také výstavní trailové úseky.

JO!

Postupně se přidávají i tradiční, silně rozbahněné úseky zásobované vydatnými prameny beskydských svahů. Náročným terénem patnáctikilometrového hřebenového úseku se neprobíjíme zrovna nejrychleji.

Konečně sjíždíme na Bílý Kříž, kde se musíme rozhodnout jak dál. Budeme se dál držet hřebene nebo se už stočíme do srdce Beskyd? Nízké, pozdně odpolední slunce i nedostatek partyzánských stop na hřebenu nám dává jasnou odpověď.

Přes Gruň lemovaný řídce roztroušenými kopaničářskými chalupami a pastvinami pádíme do údolí.

Ušetřený čas je draze vykoupený cennými výškovými metry neekonomicky spálenými na lesní asfaltce. Co se dá dělat. Zbývají nám necelé dvě hodiny světla a před námi je ještě kus cesty.

Ve Starých Hamrech, nad vodní nádrží Šance, dáváme rychlý guláš a pivo a hned šlapeme dál.

Po lesní cestě stoupáme k jednomu z dominantních vrcholů Beskyd – Smrku – kde máme v plánu přespat pod širákem. Jsme někde na osmdesátém kilometru trasy, cesta se mění na prudce vzhůru směřující kamenitou stezku. Nejdřív nás dohání únava a pak už i tma.

Vrchol dobýváme s čelovkami...

...jen chvilku se zastavujeme u výhledu na hluboko v údolí svítící pavučiny Čeladné a Frýdlantu a rovnou míříme do postele.

Stačí jehličím vystlaný plácek, alumatka, spacák a je hotovo. Jsme utahaní jak psi, ale konečně jsme zase na správné partyzánské stopě.

Právě v oblasti Smrku totiž působil další partyzánský oddíl Wolfram a na jeho svazích byl zákeřně zavražděn jeho člen Josef Bierský českým zrádcem Kotačkou. Zajímavým faktem je, že z Anglie vyslaný a řízený Wolfram úzce spolupracoval s oddílem Jana Žižky pod sovětským velením navzdory politickým tahanicím Moskvy a Londýna. A teď už spát, zítra jdeme do finále.

Teprve ráno vidíme, kam jsme se to včera vydrápali. Obklopuje nás hustá beskydská divočina, první civilizace až někdy v dálce pod námi, všude božský klid.

Balíme bivak a rozjíždíme se uzoučkou stezkou klikatící se tmavým lesem.

Po několikasetmetrovém hřebenovém úseku...

...nás stezka vyplivuje na otevřený prostor zaplněný kmeny imisemi zabitých stromů, mezi kterými se už zelenají nové stromky. Pohled, který se vám nemusí líbit, ale určitě si ho zapamatujete.

Chvíli si na stezce hrajeme na kličkovanou a pak se už napojujeme na lesní cestu padající až do údolí potoka Čeladenka.

Právě husté lesy a prudké svahy této oblasti byly epicentrem působení partyzánů – Magura, Kněhyně, Trojačka, Martiňák, Podolánky– snad na každém kroku tu najdete nějaký pomníček nebo pamětní desku obětem četných bojů i krutých gestapáckých poprav místních lidí pomáhajících partyzánům. My směřujeme na tajemnou Kněhyni, kde podle historických pramenů měla brigáda Jana Žižky základnu. Snad by tam dokonce měly být i zbytky velitelského bunkru. To musíme prozkoumat.

Z úzké asfaltky se brzo napojujeme na lesní cesty traverzující příkré kněhyňské svahy pokryté temným lesem. Na vlastní kůži si tak ověřujeme, proč si partyzáni vybrali právě Kněhyni – i po dnešních, poměrně komfortních lesních cestách je zdolání třetí nejvyšší hory Beskyd náročné jak fyzicky, tak orientačně.

U vrcholu Malá Stolová se napojujeme na finální kamenitou stezku stoupající úbočím až do sedla Kněhyně, na vrchol ohraničený Národní přírodní rezervací je přístup zakázán.

Už jsme ale blízko. V kněhyňském sedle nás nejdříve vítá masivní pamětní deska připomínající partyzánské boje. O kousek dál za malou studánkou nacházíme pomníček Růženy Valentové, učitelky z Olomouce, která byla zastřelena v listopadu 1944 při útoku komanda SS na velitelský bunkr. Ale kde je bunkr?

Ze sedla sjíždíme směrem k Čertovu mlýnu a po pár set metrech, přímo u stezky, na něco konečně narážíme.

Zbytky mohutných stěn jsou vyskládány z plochých kamenů. Kdysy tvořily nevelký kamenný srub. Mezi lidmi se traduje se, že právě toto byl velitelský bunkr partyzánského oddílu Jana Žižky, ale naše radost z nálezu je předčasná. Ve skutečnosti jsou to však pozůstatky lovecké chaty Greiffka z druhé poloviny 19. století. Partyzánský úkryt poškozený výstavbou vrstevnicové cesty je však opravdu možné vypátrat. Vzdálen je asi 500 metrů od kněhyňského sedla, podle neověřených informací by měl být někde tady. My jej dnes ale bohužel míjíme.

Po krátké prohlídce zbytků partyzánského úkrytu pokračujeme k místu nejdramatičtějších událostí historie brigády – Čertovu mlýnu. Zde vyvrcholil hon na jednotku, jejíž zničení vyžadoval samotný Hitler. Důvody popsal jediný z přeživších velitelů jednotky Dajan Murzin. „Před Hitlerem dlouho tajili, že na československém území operuje silný partyzánský oddíl. Když chtěl Hitler vypravit svůj obrněný vlak na cestu do Rumunska, sdělili mu, že to není možné, že je to kvůli činnosti partyzánů v teritoriu příliš nebezpečné,“ vysvětluje v pamětech Murzin, kterému kvůli černé bradce přezdívali Černý generál. Nepříjemná zpráva Hitlera rozlítila a na Murzinovu hlavu okamžitě vypsal odměnu 2 miliony říšských marek. Past sklapla 2. listopadu 1944. Gestapo připravilo léčku na Čertově mlýně, do které se podařilo s pomocí českých konfidentů partyzány vlákat. Pečlivě naplánovanou akci ale zhatila neočekávaná událost – na místě setkání se náhodou ocitl i speciální protipartyzánský oddíl Ruhsam, který o připravené akci kolegů neměl tušení. Strhla se divoká přestřelka, ve které byli postřeleni velitelé Ušiak i Murzin. V nepřehledné situaci se velitelům daří z obklíčení uniknout, ale brigáda Jana Žižky je rozprášena.

Drama se ale dál stupňuje. Za několik dnů je objeven v úkrytu několikanásobně postřelený Ján Ušiak. Než aby padl do německého zajetí, raději se zastřelí. Dajan Murzin se krčí v malé zemljance v lesích nad Čeladnou, kde se mu s pomocí střepu podařilo vyjmout kulku z prostřelené nohy. V údolích jsou na udání českých zrádců popravování pomocníci partyzánů z řad místních obyvatel. 16. listopadu začíná operace Tetřev, která se má postarat o definitivní likvidaci partyzánů v oblasti Beskyd. Beskydské kopce při ní pročesává neuvěřitelný počet 13 000 mužů německé armády, jednotek SS i speciálních stíhacích oddílů. Operace končí ale neúspěchem – vojákům se podaří zadržet jen pár partyzánů, většině se daří proklouznout a činnost brigády Jana Žižky znovu úspěšně obnovit v Hostýnských vrších.

Teď je řada zase na nás. Kousek za Čertovým mlýnem se napojujeme na ne zrovna zábavnou lesní cestu, která nás svádí až k chatě Martiňák. Odtud bez zásadnějších výstřelků traverzujeme na konec Horní Bečvy. Zbývá úmorný výjezd do Makovského průsmyku a stojíme opět u pomníku Partyzána. Je to už ale jiný partyzán, než jaký tu stál při našem odjezdu na náročný přejezd Beskyd. Místo kýčovitého monumentu teď vidíme statečného bojovníka z masa a kostí, který se nebál nasadit život za osvobození naší země od fašistů. Rozhodně si zaslouží naše uznání i vzpomínku.

BAVÍ VÁS BIKOVÉ VÝPRAVY ZA NAPÍNAVÝMI PŘÍBĚHY? INSPIRUJTE SE PŘEDCHOZÍMI OSMI DÍLY NAŠEHO SERIÁLU. NAJDETE JE V NAŠEM ARCHIVU.

Nástupní bod: Makovský průsmyk

Cíl: Makovský průsmyk

Délka: 117 km

Nastoupáno: 3772 m

Povrch: 45% lesní a polní cesty, 20% lesní stezky, 35% asfalt

Obtížnost: Vysoká

Highlights: divokost Beskyd, dlouhá hřebenovka

GPX download:

Jak se dopravit

Vedle tradičního auta, máte také solidní možnost dopravy vlakem – hlavní trasa vede přes Bohumín na Mosty u Jablunkova, železnice vede i do řady dalších měst v podhůří.

Na čem vyjet

V rozbitém terénu Beskyd budete rádi za každý milimetr zadního zdvihu, ale hardtail to taky zvládne.

Jaké bude počasí

Horská klasika. Počítejte s tím, že i v létě se počasí může rychle změnit k horšímu. Roční úhrn srážek 750 mm není vůbec málo a Lysá hora se svým průměrem přes 1450 milimetrů patří vůbec k nejdeštivějším místům naší země. A taky nezapomeňte, že v Beskydech předpověď pro Prahu neplatí.

Jak se orientovat

V oblasti je dobré turistické a cykloturistické značení. Trasa vede prakticky výhradně po značených trasách. Přesto doporučujeme jet podle GPS.

Kde se najíst a ubytovat

Oblast je vyhlášená počtem turistických chat, které najdete v údolích i na hřebenu. Přehled si udělejte podle mapy a podle toho plánujte.

Na co si dát pozor

Beskydy umí být pořádně blátivé, některé sekce nevysychají ani v parném létě. Výlet po velkých deštích raději odložte.

Zajímá mě náročnost

Trasa určitě není vhodná pro začátečníky. Vyšší náročnost je daná především koňskou dávkou převýšení doplněnou pro Beskydy typickým rozbitým a kořenitým terénem.